Výsledek pro třiadvacetiletého Hájka může být do jisté míry něco jako zlatá medaile. „Stoprocentně to mělo hodnotu medaile, už když jsem začal zase skákat,“ řekl Hájek, který ošklivě boural v dubnu 2008 a z můstku se znovu spustil až loni v únoru.
„Kdyby mi před rokem a půl někdo řekl, jak mi to půjde, tak bych mu nevěřil. Řekl bych mu, že je blázen,“ uvedl Hájek. „Jsem strašně rád, že jsem všem dokázal, že jsem po nehodě zpátky. Toužil jsem po tom moc a povedlo se to. Všechno špatné je k něčemu dobré - jsem psychicky silnější, uvolněnější a... lepší,“ usmál se skokan, který po skocích ukazoval do kamer veverku nakreslenou na rukavici.
„To je legrace pro přítelkyni, jmenuje se Veverková,“ vysvětlil.
Při nehodě na jaře 2008 zcela zničil auto, skončil v nemocnici s frakturou pánve, se skříplým nervem levé nohy a krvácením do dutiny břišní.
Skoro pět měsíců nemohl pořádně ani chodit. Až loni v létě mu vyndali zpevňovací destičky. „Už účast na olympiádě je odměnou, protože jsem se sám a dlouho připravoval, vůbec neskákal a hledal motivaci,“ řekl Hájek.
Jeho sedmé místo ve Whistleru je vyrovnaným nejlepším výsledkem českých skokanů na olympiádě v samostatné historii. Sedmý skončil i Jaroslav Sakala na hrách v Lillehammeru 1994.
„Nemůžu říct, jestli budu teď pořád do desítky, ale budu se snažit skákat stejně. Mám na to, skákat s nejlepšíma, může to mít trošku výkyvy, ale budu se snažit udržet,“ řekl Hájek.
Formu chce mít až do konce letošní sezony, která vyvrcholí MS v letech na lyžích.
