PRAHA „Ráno jsme si zabojovali. Pak už se vědělo, že to budou jenom blbý kecy,“ hodnotil v sobotu vpodvečer dvoudenní kongres ODS v pražském hotelu Clarion jeden z delegátů. Připíjel si přitom bílým vínem, jehož „decka“ stála sedmdesát korun, ve spodním patře hotelu, v tzv. lobby baru.
Citovaný delegát měl pravdu. Jak by řekl Jiří Janeček, pražský poslanec a radní ODS, který si často plete cizí slova, jednání občanských demokratů bylo opravdu „striktní“ (Janečkův termín pro tristní.) Spousta zbytečných, prázdných „žvástů“, před kterými dala většina delegátů přednost rozlévanému, byť předraženému alkoholu. Ve spodních patrech byly ale k vidění opravdu pozoruhodné scénky. Například když číhající fotografy potěšil místopředseda občanských demokratů Petr Gandalovič, který si přišel zapózovat s „kmotry“ ústeckého kraje, bývalým senátorem Alexandrem Novákem a podnikatelem Patrikem Oulickým. V pekle sudy válej...
Oba podnikatelští „chlapci“ byli jedněmi ze štamgastů tamního baru. Atmosféru ještě přibarvilo, když krátce po momentce tří výše jmenovaných „gigantů“ ODS začali na baru pouštět nahlas písně na přání. Jako první zazněla skladba skupiny Kabát „V pekle sudy válej, jak to s náma hejbá...“. Pohled na Patrika se Sašou a Petrem se tím stal neopakovatelným.
Mirek si to dal sedmkrát Ani v hudbě si ovšem nenechal vzít prim Mirek Topolánek. Na večírku občanských demokratů si vyčíhal moment, kdy Helena Zeťová zpívala hit, který proslavila ještě se svou původní kapelou Black Milk. Starou předělávku překřtěnou na Sedmkrát sice začala zpívat sama, ale brzy měla velmi zdatného sparingpartnera. Pravdou je, že vedle blonďaté krásky působil Topolánek poněkud nepatřičně, nicméně jeho hlasový fond nebyl úplně prázdný a falešný.
„Léta dřiny,“ reagoval šéf ODS na poznámku LN „Slušné“ po vystoupení. Krátce poté už si ho ale Lucie Talmanová s poměrně významně pozdviženým obočím odvedla domů.
Druhý den, ne až tolik zajímavý, byl předchozím večírkem končícím zhruba ve čtyři poměrně poznamenán. „Je mi blbě, jdu to dospat,“ hodnotil v neděli ráno jeden z delegátů a skutečně do zhruba jedenácté dopoledne zmizel. Poté už následovalo to, co v sobotu z úvodu textu charakterizoval coby „blbé kecy“.
