Jen stále točil a odléval pivo z mé sklenice, aby po deseti minutách oznámil, že pivo došlo a ať si objednám jiné. Tak jsem učinil a čekal dalších pět minut. Dokonce i salát jsem dostal dřív. Po připomínce, že jsem nikdy a nikde na pivo tak dlouho nečekal, jsem ihned dostal účet se slovy, že můžu jít jinam.
A nechyběly ani nápoje...
Zaplatil jsem 20 dolarů a šel jsem. No a to byla jediná negativní zkušenost s obsluhou v USA. Během letu jsme nedostali ani to na co jsme zvyklí v Evropě. Pokud něco chcete v letadle společnosti Delta, tak si to musíte koupit. V ceně máte jen lehké nealko, sušenky a výhled z okna. Možná až zbytečné šetření.
Šéfkuchař Slanina píše z USA: |
Každopádně jsme bezpečně doletěli a to je nejdůležitější. Na letišti mě překvapila zima a to nemyslím z klimatizace. Mimochodem klimatizaci v USA nenajdete, podle mě jsou všude rovnou chladící boxy. Venku bylo chladno jako u nás v říjnu což jsem v Kalifornii nečekal. Naštěstí to do druhého dne přešlo.
Pohled na Golden Gate Bridge.
Po transportu do hotelu jsme se ubytovali a šli na obhlídku města. Byl jsem nadšen. San Francisco je přenádherné město plné bulvárů, rušných ulic, zeleně a vodních ploch. Zašli jsme do čínské restaurace v čínské čtvrti v doprovodu naší Číňanky Liangzi, která nám vše dokonale objednala a my jsme si pak jedli z jednoho stolu skvělá jídla jako jedna velká rodina.
Cable car.
Druhý den, jelikož byla neděle, jsme měli velmi jednoduchý program. Dopoledne volno, v jedenáct prohlídku města, pak zase volno a večer návštěvu domácnosti San Francisca s večeří. V pět nás vyzvedla ředitelka programu pro mezinárodní návštěvníky paní Katka Letzing. Ano byla to Češka. Katka nás metrem a taxíkem zavedla do rodiny své kolegyně v Berkley. Během večera jsme probrali život v USA, gastronomii v oblasti San Francisca a pochopitelně jsme ochutnali domácí kuchyni, což byly lasagne, jambalaya, zeleninový salát, sýry, ovoce a cookies. Vše výborné! Moc děkujeme.
Na návštěvě v rodině bylo jídlo skvělé.
Mimochodem jsem byl opět překvapen jak život ve městech jako jsou Washington, New York nebo San Francisco neuvěřitelně drahý. Ano mzda se pohybuje někde mezi 2500 a 10000 dolarů měsíčně. Je to hodně peněz. ALE! Pronajmout si malý byt 2KK stojí cca 2000 – 4000 dolarů měsíčně. Koupit si ho rovnou milion dolarů. O dalších nákladech na život nemluvím. Každopádně v San Franciscu bych si dovedl představit žít. (Kdybych na to ovšem měl.)
Znak Cordon Bleu.
Následující den jsme navštívili věhlasnou kuchařskou školu Cordon Bleu založenou v roce 1977 jakožto první škola vyučující kuchařské umění. Opět jako v New Yorku jsme byli přivítaní s otevřenou náručí a provedeni po celé škole. Po lehkém občerstvení a výměně zkušeností s šéfkou školy, paní Amy Toder, jsme vyrazili do další školy, tentokrát základní. Základka to byla na první pohled stejná jako u nás. Na druhý pohled tam byl rozdíl v tom, že oni podporují to, co se u nás snad už všude dávno zrušilo.
Děti ví, jak důležité je kompostovat.
To je výchova a nauka dětí o pěstování zeleniny a ovoce. Prostě zahrádkaření. Tady to dovedli do dokonalosti a co si vypěstují, to si taky v rámci výuky uvaří a sní.
Krásná školní zahrádka.
Myslím, že v dnešní době tloustnoucích dětí a celého národe je velmi špatně, že se tyto předměty ruší. Pokud se naše děti budou se zeleninou setkávat právě takovouto formou, tak jí budou lépe chápat a budou se k potravinám i jinak chovat. Budou si jídla více vážit a budou více přemýšlet nad tím co vlastní jí.
Naše parta pohromadě.
Po krásné návštěvě základní školy jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Napa Velley. Prádelna a CIA už čeká, ale to až zase příště.
