Povětšinou zoufale neoriginální scénáře proklepávají ohraná schémata jako jeden a ten samý, už pořádně nevábný, řízek (o čemž svědčí i orientace na příběhy „based on true story“). Naopak seriály jsou už minimálně deset let na vzestupu: scénáře, herecké výkony, produkce, to vše jde u nich nahoru. V Americe totiž pochopili, že seriál je nevytěžené médium, což v době, kdy se nemálo let tvrdí, že ve vyprávění už vše bylo, otevírá novou cestu nejen pro honbu za diváckou sledovaností, ale skýtá to i slibné vyhlídky na poli řemeslném a uměleckém.
Už tedy dávno neplatí, že seriál = vymývárna mozku pro domácí puťky, naopak, seriál stoupá v oblibě především u vzdělaných mladých lidí. Ne náhodou seriálová produkce začíná připomínat návrat románů na pokračování, které literární fajnšmekři znají z časopisů devatenáctého století. Tvůrci seriálů totiž přišli na to, že lidé dokážou udržet pozornost i u složitě napsaného příběhu, který se televizními obrazovkami pasíruje v nezvykle rychlém tempu. Zcela nezakrytě se tu tedy operuje s předpokladem vypravěčské gramotnosti. Potud chvála seriálu a jeho vývoje na americkém kontinentu. Nám nezbývá, než tyto perly zábavy s povděkem přijímat.
Jenže jak je u nás uvádět? Originální projev herců zpravidla strádá pod nadvládou jednolitého televizního dabingu. Zejména je to patrné u sitkomů, kde je herecký projev soustředěný právě na hlas mluvčího, protože v obýváku na gauči nelze zkrátka vymyslet sdostatek srozumitelné akce.
Vždyť jsou to konverzační komedie, postavené na jedinečných postavách, pomocnících jak z dob Sancha Panzy a dialozích jak od Oscara Wildea, které každou slovní hříčku a každý vtip obracejí ve vzduchu jako minci vhozenou v sázku o divákovo pobavení. Ideálním řešením uvádění seriálů, nejenom sitkomů, by byly pochopitelně titulky.
Jenže v Česku, na rozdíl třeba od severských zemí, jsou tabu -stejně jako geneticky zakódovaný odpor k vícejazyčnosti. Okrádáme tak sami sebe o jedinečný herecký projev, o nepřeložitelné slovní hříčky - a o gramotnost, nejenom seriálovou.
O autorovi| PETR VANĚK, Autor je spolupracovníkem serveru iLiteratura.cz
