* LN Proč jste šla studovat scenáristiku na FAMU – kvůli psaní?
Jasně, chtěla jsem psát. A tady není žádná jiná, aspoň ne státní škola, kde člověk může psát. Film mě moc nezajímal.
* LN Je něco, co vás na FAMU naučili a co dnes při psaní knih používáte?
To nejspíš ne, ale naučili mě, jak psát scénáře, scenáristické řemeslo, vědět něco o struktuře, o vývoji příběhu.
* LN Váš prozaický styl se ale zdá scenáristickou prací hodně ovlivněný.
Ono je to podle mě spíš opačně. Já jsem takový styl už měla před studiem na FAMU, takže si myslím, že scenáristika mé knihy nijak neovlivnila, naopak můj styl mi možná pomohl při studiu scenáristiky. Nebo minimálně při přijetí, myslím.
* LN Publikovala jste něco před debutem K moři?
Dvě krátké povídky, které uspěly v soutěži Literární květen a pak vyšly v časopisu Zlínského kraje.
* LN A kdo prosadil knihu k vydání?
Dala jsem text číst řediteli Ústavu pro českou literaturu Pavlu Janouškovi, který mě kdysi učil na filozofické fakultě, aby mi řekl něco k samotnému textu. Jemu se to ale líbilo a nabídl se, že by to poslal do Hosta, protože se s nimi zná. Byla jsem samozřejmě ráda, protože posílání rukopisu do různých nakladatelství bez nějakých předchozích kontaktů či jména je dost složitá disciplína. Myslím, že z jednoho nebo ze dvou nakladatelství mi nikdy ani neodpověděli.
* LN Pavel Janoušek na záložce přirovnal K moři k románu Virginie Woolfové K majáku.
To mě překvapilo, protože já jsem tuhle autorku znala maximálně z čítanky, a nikdy mě nezaujala. A K majáku jsem si dodnes nepřečetla, takže jsem tou knihou ovlivněna být ani nemohla.
* LN K moři jste napsala také jako scénář. Bude realizován?
Doufám, že ano, už se na tom pracuje. Film připravujeme s režisérkou Karin Babinskou, která má za sebou Pusinky.
* LN To znamená, že scénář stále ještě upravujete?
Psala jsem ho jako bakalářskou práci už před čtyřmi lety, jenže to bylo do školy, bez myšlenky na realizaci, takže teď, když do toho vstoupila režisérka a také dramaturgové, se nároky mění a já dělám další verze.
* LN To musí být únavné.
Ne, to není únavné. Když to jde, tak je to jenom práce. Teprve když to nejde, tak je to únavné a frustrující. Scénář ale musí mít několik verzí, než vznikne film, to už tak je.
* LN Jak moc se prozaická a filmová verze K moři liší?
Docela hodně. Kniha má tři části, scénář je jen ta prostřední, samotná cesta k moři. V průběhu dramaturgie ještě vypadla jedna postava a dodalo se tam víc děje, aby vznikl dramatický oblouk, nicméně ta nálada a celkové vyznění tam zůstaly, doufám, zachovány.
* LN Nyní jste vydala druhou knihu Zmizet, která obsahuje tři prózy. Co je spojuje?
Téma mizení a útěků a úniků. Taky problematické komunikace uvnitř rodiny. Jsou to samostatné věci, dvě vycházejí z mých krátkých povídek, prostřední text je prozaickou podobou scénáře Na krátko. Dala jsem je k sobě prostě proto, že téma je podobné a doufám, že společně tvoří zajímavý celek.
* LNA čím se Zmizet liší od vaší prvotiny K moři?
Pro mě hlavně tím, že Zmizet je čerstvé, zatímcoK moři už je hrozně dávno. Styl je sice podobný, téma taky, pořád je to pocit samoty mezi blízkými lidmi, ale v první knížce jsou ty situace obyčejnější, zatímco ve Zmizet se hrdinové dostávají do situací vyhrocenějších.
* LN Proč stále rodinné téma, a navíc dětskou optikou?
Mě tohle baví nejvíc a nejvíc mě to zajímá. Nikdy jsem nepsala o ničem jiném než o tématu rodiny a dětský pohled už taky používám hodně dlouho. Proč to tak je, ale nevím, není to žádný záměr, žádná autorská koncepce.
* LN Vy jste také součástí scenáristického týmu televizního seriálu Comeback. To je rovněž seriál o rodinných vztazích. V čem je rozdíl – že tam nejde o život?
Má to být legrace, takže je to něco úplně jiného.
* LN Jak probíhá takové skupinové psaní scénáře?
Na začátku se sejdeme a postupujeme od nějakého malého nápadu a dáváme tomu stále pevnější tvar. Vzniká synopse, podle níž se rozepisují jednotlivé scénáře, které pak přebírají jiní lidé, píší verze a další lidé je dotahují do finální podoby. Probíhá to vždycky v cyklech, což jsou v případě Comebacku čtyři díly.
* LN Trumfujete se při schůzkách, kdo vymyslí nejlepší vtip?
Nevím, jestli se trumfujeme, spíše se snažíme co nejlepší vtip vymyslet. Zatím, alespoň podle sledovanosti, se nám vtipy snad docela daří.
* LN Jde taky o takzvaný nekonečný seriál?
Sice se teď píší další díly, ale nekonečné to opravdu nebude. Od září poběží znovu staré díly a na ně pak po Novém roce navážou ty premiérové.
* LN Psala byste scénáře seriálu, i kdybyste to dělat nemusela?
Takhle jsem se nad tím nikdy nezamýšlela, protože něčím se živit musím a pořád mě to dost baví. Navíc pokud chce člověk zůstat u scenáristické práce, tak jsou seriály nebo vůbec televizní tvorba jedinou možností. Navíc sitkom jako žánr tady zatím moc nebyl, něco se na tom tedy učím. Takže asi ano, psala.
* LN Co je touhou scenáristy – najít svého režiséra?
Já tuhle ambici příliš nemám, chci se živit tím, co mi relativně jde a co mě baví, to znamená, dejme tomu, psaním seriálu, a zároveň mít dost času na psaní knih. O realizování svých scénářů se snažím málo, což je asi chyba, ale jak říkám, není to můj prvotní zájem. Teprve díky producentovi, který scénář K moři koupil od Barrandova, vlastnícího opci, jsme začali režiséra hledat.
* LN A na jaké seriály se v televizi díváte vy?
Skoro na všechny. Ani nemůžu říci, že by mě to nějak ohromně bavilo, zvlášť některé, ale při práci mám televizi pořád puštěnou jako kulisu – a ty seriály tam prostě běží.
