Žižka měl naopak výhrady k praxi táborského duchovenstva (vysluhování mše bez ornátů snižovalo nejen podle jeho názoru úctu k svátosti oltářní) a také k novopečenému táboritovi, jímž nebyl nikdo jiný než bývalý katolický pán Bohuslav ze Švamberka. Osobní rivalita s mužem, proti němuž více než rok bojoval, byla nasnadě. Gordický uzel mezilidských vztahů rozťal Žižka rázně. Z Tábora odešel i se svou družinou do východních Čech, kde se rozhodl vybudovat nový husitský svaz, jehož základ vytvořilo polorozpadlé orebské bratrstvo.
Zprvu vše běželo hladce. Žižka s podporou Diviše Bořka z Miletínka, hejtmana pražského svazu v Hradci Králové, porazil v dubnu 1423 u Hořic vojsko katolické šlechty z českého severovýchodu. S rozšířením mocenského prostoru se ale nespokojil. V době vrcholících žní využil nepřítomnosti Diviše Bořka, který spolu s dalšími husitskými šlechtici válčil na Moravě, a v dorozumění s farářem Ambrožem vojensky obsadil Hradec Králové.
