Začátkem srpna 1938 přicestovala do Československa mise vedená lordem Walterem Runcimanem. V duchu politiky appeasementu, tedy ústupků vůči Hitlerovu Německu, se měla pokusit přispět k mírovému řešení sudetoněmecké krize.
Se členy mise udržovala spojení řada šlechticů podporujících cíle nacistů na rozbití státu. V těchto vypjatých chvílích se zástupci prezidentské kanceláře i vlády obrátili na hraběte Zdenko Radslava Kinského, který byl znám svými vlasteneckými postoji, aby rovněž navázal kontakt s britskou delegací a prezentoval jí český pohled.
V prostředí šlechty nebylo takovéto smýšlení vůbec samozřejmé. Většina někdejší aristokracie se s Československou republikou neztotožnila z politických, ideových, ale též hospodářských důvodů.
Zvláště výbušným bodem ve vztazích republiky a reprezentantů urozeného stavu se stala pozemková reforma. Ta výrazně zredukovala půdu v držení velkostatkářů, což se týkalo především šlechty.
