Dobrou pověst potvrdily i prosincové volby hlavy státu. Podle dobových svědectví během nich ale první republika zažila dokonce do té doby vůbec nejvážnější vnitrostátní krizi.
Setrvávání chřadnoucího Masaryka v prezidentské funkci už tehdy většina politiků považovala za lehkomyslný hazard. Stát potřeboval v čele energickou, schopnou osobnost – a to bylo třeba T. G. M. sdělit. Poslem se stal Edvard Beneš, dlouhodobý Masarykův souputník a také jím vybraný nástupce. Ostatně právě pro něj Masaryk už dávno v ústavě vybojoval snížení věkové hranice prezidentského kandidáta.
Politická situace ale činila Benešovu volbu dlouho nemožnou. Až teď mohl přijít se zprávou, že pokud si pan prezident přeje abdikovat, je k tomu ideální čas, neboť nyní by se „patrně volba prezidentská a mé zvolení daly uskutečnit“.
