Jenže na Pražský hrad si dělali zálusk i mnozí další, proto i Husákova cesta k získání této lukrativní domovské adresy nebyla tak přímočará, jak se na první pohled mohlo tehdy (a může i dnes) zdát.
Na odpůrce platí odposlechy – i na ty v předsednictvu ÚV KSČ
Na Pražském hradě tehdy vládl prezident Ludvík Svoboda. Jeho zdravotní stav se ale zhoršoval a bylo stále více zřejmé, že své funkční období nebude schopen dokončit. Předsednictvo ústředního výboru KSČ, které fungovalo jako nejvyšší politický orgán, muselo věc začít řešit. Jenže ne všichni jeho členové podporovali Husákovy prezidentské touhy. Sovětská ambasáda v Praze hlásila do Moskvy, že mnozí z nich se domnívají, že by neměla nastat kumulace funkcí. A že pokud je v čele strany Slovák, prezidentem by měl být Čech: „Ne vždy se o tom mluví otevřeně a přímo, ovšem v duši nepodporují záměry soudruha Husáka.“
