Nejhlouběji se mi Ivan Dejmal vryl do vzpomínek, jak trochu nahrbeně tři dny a dvě noci stojí a točí klikou cyklostylu. Někdy asi mezitím musel jíst a spát, ale to vzpomínka nějak vytěsnila. Rozmnožoval tehdy „dokumentaci o podstatě systému“, kterou připravili – tedy hlavně přeložili – členové Hnutí revoluční mládeže (HRM). Ta situace ho vystihuje dost přesně: Ivan nebyl žádný revolucionář, byl spíše konzervativní věřící katolík, ale svoboda mu byla milejší než ideologie, a tak se po okupaci Československa spojil s lidmi, kteří byli ochotni nějak protestovat i v době, kdy už většina ostatních rezignovala.
A byl pevně přesvědčen, že ke zvůli a utlačování jiných člověk nemá mlčet. Byl také zarputilý vlastenec – a když si s ním člověk o vlastenectví promluvil, za deset minut mu bylo jasné, kudy vede hranice mezi vlastenectvím a nacionalismem: tu nikdy nepřekročil. Také nikdy nepožádal o finanční odškodnění za vězení, tvrdil, že „za práci pro vlast se neplatí“.
