Táborité nejen neuznali stárnoucího Lucemburka jako českého panovníka, ale nepřihlásili se ani ke kompaktátům, která považovali za nedůstojný a zbabělý kompromis, velmi vzdálený od původního husitského programu nápravy celého křesťanstva. Ačkoliv ani ve spojení s jinými radikálními elementy jejich síly na politický zvrat nestačily, nebylo radno je podceňovat.
Tělesně chřadnoucí Zikmund si však uchoval mozek pragmatického státníka i zkušenosti protřelého politického hráče. Myslil především na sebe a na České království, nikoliv na zájmy basilejského koncilu. Proto ve zjevném rozporu s kompaktáty zaručil svébytné táborské církevní organizaci životnost až do budoucího rozhodnutí čtyřčlenné expertní komise oplátkou za uznání svého českého královského titulu.
