Prezident Havel se přitom nevzdával naděje, že se mu podaří předložit přijatelný návrh federální ústavy.
Rozpad ČeskoslovenskaSeriál Rozpad Československa k 30. výročí rozdělení republiky mapuje události před 30 lety a připomíná málo známá fakta. Autor seriálu, historik Jan Rychlík – mimochodem přímý účastník tehdejších vrcholných státoprávních jednání - nás provede bouřlivým obdobím začátku 90. let, jež vedlo k rozpadu společného státu Čechů a Slováků.  |
Při projednávání kompetenčního zákona v prosinci 1990 navíc prezident slíbil, že v krátké době podá ve formě vlastní zákonodárné iniciativy návrhy zákonů o ústavním soudu, referendu a rozšíření pravomocí prezidenta v případě ústavní krize, což také splnil. Poslední z navrhovaných bodů však odpadl hned na začátku, neboť posílit prezidentovy pravomoce odmítla nejen slovenská politická reprezentace, ale prakticky všichni poslanci bez rozdílu.
Návrh na zřízení Ústavního soudu, jehož existenci předpokládal již ústavní zákon o československé federaci z roku 1968, byl Federálním shromážděním přijat 27. února 1991 s platností od 1. dubna téhož roku. Ústavní soud se skládal z dvanácti soudců, jmenovaných prezidentem na návrh FS, ČNR a SNR z osob s právnickým vzděláním starších 35 let a činných alespoň deset let v právnickém povolání. Každá republika byla zastoupena šesti soudci. Ústavní soud mohl rozhodovat jak o ústavnosti právních norem, případně rozsudků a rozhodnutí, tak i o kompetenčních sporech různých státních orgánů. Mimo jiné měl řešit kompetenční spory mezi republikami a federací. Soud jednal vždy jen na základě podaného návrhu, nikdy ne z vlastní iniciativy.
