Vladimír Jindřich Vařecha se narodil 9. srpna 1917 v obci Mařatice u Uherského Hradiště jako nemanželské dítě Marii Vařechové. O tři roky později se jí narodil ještě syn Antonín. Společně žili v malém domku v Mařaticích a matka vypomáhala v domácnosti svých rodičů.
Po dokončení povinné pětileté docházky na obecné škole v roce 1928 zahájil Vladimír studium na Státním reálném gymnáziu v Uherském Hradišti. To dokončil v roce 1936 maturitní zkouškou, dokonce s vyznamenáním, a rozhodl se vydat cestou vysokoškolských studií. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studoval anglistiku, germanistiku a románské jazyky.
O jeho zájmu o studovaný obor a dozajista i nesporném talentu svědčí získání stipendia na britské univerzitě v Readingu, kam také nedlouho po složení první státní zkoušky na podzim roku 1938 vycestoval. V zahraničí jej zastihla nacistická okupace zbytků Čech, Moravy a Slezska v březnu 1939 a také vypuknutí druhé světové války o půl roku později. Zajímavostí je, že jako milovník různých sportů hrál fotbal za univerzitní tým readingské univerzity.
Z Ostravy k vyprodaným kinům. Karel Reisz se z Protektorátu dostal díky Wintonovi![]() |
V polovině července 1940 se na československém velvyslanectví v Londýně dobrovolně přihlásil do československé zahraniční armády. V září téhož roku byl prezentován u Náhradního tělesa Československé smíšené brigády v Cholmondeley Park a vzápětí v nejnižší hodnosti přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. Ještě tentýž měsíc rozšířil řady 311. československé bombardovací perutě, u níž sloužil ve funkci překladatele a tlumočníka až do října 1941.
Tlumočnická funkce může být jakožto nebojová vnímána za méně důležitou, ale v celém systému plnili tito lidé naprosto klíčovou roli. Nedostatek Čechoslováků, kteří by od samého začátku války ovládali služební jazyk, byl citelný. Konkrétně Vladimír Vařecha soustřeďoval zprávy od československých letců, včetně těch bezprostředně po operačních letech, překládal je do angličtiny a dále je předkládal britskému velení, od kterého zase nazpět tlumočil jiná sdělení a zprávy. Zároveň vyučoval československé letce angličtinu.
Ve všem první. Antonín Velebnovský zasáhl do posledních dní slavné Bitvy o Británii![]() |
V říjnu 1941 byl přemístěn na Inspektorát československého letectva v Londýně, kde úzce spolupracoval s generálem Karlem Janouškem. Pro něj překládal různá hlášení určená britskému velení, ale také se podílel při zvláštní skupině na tvorbě instrukcí a směrnic pro Royal Air Force.
Mimo jiné ze své pozice dohlížel i na proces povyšování letců. O tom, jak důležitá a vážená byla jeho práce svědčí i skutečnost, že byl brzy povýšen do britské důstojnické hodnosti a dále postupoval hodnostním systém až do konce války. Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán československými i britskými vyznamenáními. Zároveň na londýnské univerzitě, kde externě působil, získal mezi lety 1944 a 1945 titul bakaláře z anglistiky a germanistiky.
V osvobozeném Československu, kam se vrátil v srpnu 1945, Vladimír Vařecha v armádě dlouho nezůstal a záhy na to demobilizoval a stal se posluchačem Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Koncem června 1947 se ve Velké nad Veličkou oženil s Boženou Václavkovou, a ještě téhož roku se společně přestěhovali do Liberce. Společně měli dcery, Helenu a Hanu. V severočeské metropoli pracoval Vařecha jako učitel cizích jazyků na Střední hospodářské škole a později na Vysoké škole strojní.
Ač sám nijak zvláště nevystupoval proti režimu nastolenému po únoru 1948, i tak se opakovaně objevil v hledáčku Státní bezpečnosti, a to z důvodu podezření ze spolupráce se zahraniční rozvědkou. Ve skutečnosti jen jako renomovaný překladatel udržoval kontakty s dalšími kolegy v zahraničí.
Překládal Dickense i Eliota
Od 60. let pracoval jako odborný asistent při Univerzitě 17. listopadu a následně na katedře překladatelství a tlumočnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho žáci a studenti na něj vzpomínají jako na odborně zdatného, férového a milého člověka, který byl vždy ochotný poskytnout pomocnou ruku.
V roce 1977 odešel do důchodu, ale i nadále zůstal v pedagogické sféře. Jako překladatel stál za desítkami přeložených děl z oblasti krásné literatury, sociologie a divadelnictví. Mezi autory, které překládal, patřili například Marcia Davenport, Charles Dickens, Thomas Stearns Eliot nebo Anthony Trollope. Zároveň byl autorem nebo spoluautorem odborných jazykovědných a učebních textů.
PhDr. Vladimír Vařecha, CSc. zemřel 19. ledna 1999 v Praze.





















