Seriál Pohnuté osudy |
Krylovy texty inspirují po stránce poetické i lidské, myšlenky v nich obsažené prozrazují pozoruhodnou pevnost charakteru. Navíc jsou artikulovány s podivuhodnou přesností: málokterý autor dokáže jít tak rychle k věci a vyjádřit se tak výstižně. Přesto nikdy nebylo Krylovou povinností, a jistě ani úmyslem, suplovat druhým jejich svědomí.
Představu písničkáře coby nositele určitých morálních kvalit nám před časem znovu vsugeroval spor Hutka vs. Nohavica. Ve skutečnosti jde spíše o ojedinělý jev a zaplať pánbůh za každého, kdo tyto nároky splňuje. Karla Kryla, jenž paradoxně viděl jasněji díky značnému odstupu, si Češi, málo platné, přivlastnili, aby se cítili lepšími.
On sám vylepšovat nepotřebuje. Jeho význam nezvětší ani nezmenší bádání o tom, zda byl, či nebyl básník, jestli měl křišťálovou kouli, nebo jen matně tušil, co čeká za nejbližším rohem. Promítat si své naděje do kteréhokoli umělce – nechat ho, aby mi „mluvil z duše“, protože já sám tak promluvit nedokážu – je nezdravé a nebezpečné.
