Obvykle hráli mariáš, ale tentokrát karty nechali stranou a probírali politiku. Dohadovali se, koho postavit na místo Novotného.
„Padaly tam různé návrhy a já jsem tehdy přišel s tím, že jeho nástupcem by mohl být generál Svoboda,“ vzpomíná Novák. „Je hrdinou Sovětského svazu, hrdinou Československé socialistické republiky, velitelem naší vojenské jednotky.“ Úměrně tomu, jak se situace v Československu v roce 1968 dramatizovala, bylo pořád zřejmější, že kandidatura Ludvíka Svobody je dobrou volbou.
Žádný komunistický kádr, legionář
Svoboda totiž ani svým původem, ani životními osudy neodpovídal profilu dosavadních „dělnických“ prezidentů. Že by se právě on mohl stát hlavou státu, nebylo za normální situace pravděpodobné. Ale v demokratizačním kvasu, který roku 1968 zachvátil společnost, měli lidé dost stranických funkcionářů, často zkompromitovaných tím, jak měnili názory podle měnící se politické situace. Většina lidí chtěla, aby v čele socialistického Československa stála osobnost těšící se všeobecné úctě.
