Kachyňův film Zlatí úhoři podle povídek Oty Pavla. Na snímku je tatínek v podání Vladimíra Menšíka a hlavní postava chlapce zvaného Prdelka, jehož ztělesnil Martin Mikuláš. „Pana Hrušínského jsem tehdy bral jako strejdu. On nebyl extrovert, moc toho nenamluvil. Hodně mi připomínal mého dědu. Dokázal i mimo záběr pohladit, uklidnit člověka,“ vzpomíná dnes, „to Vladimír Menšík byl naopak sopka. Měl neskutečnou energii.“ | foto: Pressdata
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Dnes už všichni vědí, jaké úsilí Vladimíra Menšíka stálo, aby jeho okolí netrpělo hercovými zdravotními indispozicemi. Trápilo jej průduškové astma – někteří trvalým nedostatkem kyslíku vysvětlují strhující kadenci Menšíkova slovního projevu i fakt, že stále mluvil. Potřeba rozšiřovat si cévy a uvolňovat se mohla být tím motorem, který roztáčel začarovaný kruh – neukázněnou žízeň po životě, pití, kouření, nemírnou pracovitost.
Připojte se ještě dnes a získejte:
