Narodil se 30. ledna 1918 v Chotěboři jako druhé ze čtyř dětí v rodině zednického mistra Čeňka Krumla. Po vychození obecné školy a měšťanky pokračoval ve studiu na vyšší průmyslové škole stavební v Praze, kterou v roce 1937 ukončil maturitou.
Následně počátkem října 1937 nastoupil vojenskou prezenční službu u Ženijního pluku 5 v Praze. Jako abiturient byl poslán do záložní důstojnické školy v Litoměřicích. Po jejím úspěšném absolvování se vrátil ke svému pluku, v jehož řadách prodělal tragické události let 1938–1939.
Doma se zdržel několik dní
Prvního dubnového dne byl v hodnosti četaře aspiranta propuštěn do civilu. Doma se ale zdržel doslova jen několik dní. Již ve druhé polovině měsíce spolu s bratrem své švagrové, poručíkem Mojmírem Teplým, odešli za hranice, aby se zbraní v ruce bojovali za obnovu národní a státní nezávislosti.
Dne 22. dubna 1939 dorazili do Krakova. V protektorátě v té době kolovaly fantastické fámy o tom, že v Polsku se nacházejí silné a dobře vyzbrojené československé jednotky, které tam ustoupily z Podkarpatské Rusi.
Radiotelegrafista skupiny CLAY. Čestmír Šikola byl účastníkem výsadkových operací z Velké Británie![]() |
Nebyla to pravda a hmotná situace českých uprchlíků na polském území byla dost problematická. V té době však již několik mladších důstojníků a diplomatů ze zdejšího československého konzulátu, kteří odmítli svůj úřad vydat Němcům a dál úřadovali pod čs. vlajkou, podnikalo kroky k tomu, aby zde vojenská jednotka vznikla.
Jak již bylo výše zmíněno, k jejímu založení došlo 30. dubna 1939. Kromě Krumla a por. Teplého byli jejími zakladateli npor. Jiří Král, por. Jan Kaleta, ppor. Rudolf Slíva, ppor. JUDr. Oldřich Maláč a redaktor Rudolf Kopecký (jehož podíl na založení skupiny však byl poválečnou komunistickou historiografií zamlčován).
V dalších dnech začal počet příslušníků skupiny růst. Polské úřady však v této době ještě nechtěly komplikovat již tak dost napjaté vztahy s nacistickým Německem a snažily se, aby čs. vojáci co nejrychleji z Polska odjeli do některé třetí země.
Teprve v průběhu léta Poláci svůj názor změnili. Díky tomu vojáci čs. zahraničních jednotek poprvé zasáhli do bojů (byť jen symbolicky) právě zde, v září 1939. Rychlý odjezd vojáků z Polska byl však v souladu také s názory čelných osobností našeho zahraničního odboje, především Edvarda Beneše, který předpokládal, že těžiště čs. osvobozovací akce bude na Západě.
Sloužil i v severní Africe
Již 22. května 1939 tak odjel z Gdyně první transport čs. vojáků do Francie. S ním i Miroslav Kruml. Všichni museli, vzhledem k tomu, že byl ještě mír, podepsat závazek ke službě ve francouzské Cizinecké legii. Ten měl být zrušen až v případě vypuknutí války. Kruml spolu s ostatními skutečně službu v legii nastoupil. V Sidi-bel-Abbés v Alžíru prošel výcvikem a následně sloužil jako obyčejný vojín u 1. pěšího pluku v severní Africe.
Francouzi splnili svůj slib a po vypuknutí války čs. vojáky z legie propustili. Ti pak koncem září 1939 položili základ čs. jednotkám, které se začaly formovat v jihofrancouzském městě Agde.
Od počátku roku 1940 Kruml sloužil u ženijní roty 1. čs. divize, která později prodělávala výcvik v Avignonu. Po zahájení německé ofenzivy měli být posláni na fontu. Skutečně se ocitli v přífrontovém pásmu, konkrétně v Brion-sur-Ource v burgundském departamentu Côte-d’Or. Dne 14. června 1940 však dostali rozkaz k ústupu na jih.
Parašutista ze skupiny SPELTER. Rudolf Novotný velel jedné z nejúspěšnějších výsadkových operací za Západu![]() |
V obci zanechali jednu četu, jako obranu protitankového zátarasu. Zástupcem velitele této skupiny byl Miroslav Kruml. Následujícího dne odrazili čs. vojáci útok Němců a po splnění úkolu zahájili také ústup směrem na jih. U obce Arnay-le-Duc se 16. června 1940 odpoledne znovu dostali do boje s německými vojáky. Během něj Miroslav Kruml padl.
„In memoriam“ byl jmenován důstojníkem a několikrát vyznamenán. Jeho hrob se dnes nachází na čs. vojenském hřbitově La Targette u Arrasu.
V září 1942 byli v rámci akce „E“, zaměřené po atentátu na Heydricha na rodiny čs. zahraničních vojáků, zatčeni jeho matka a starší bratr. Oba byli uvězněni v internačním táboře Svatobořice. Matku propustili v roce 1943, bratr byl však vězněn až května 1945.
Ze sedmi zakladatelů „Zahraniční vojenské skupiny československé“ tři padli – kromě Miroslava Krumla i Jiří Král a Rudolf Slíva. Rudolf Kopecký se v roce 1945 do vlasti nevrátil. Zbylí tři byli po únoru 1948 perzekvováni.