Ve čtvrtek 29. září 1938 v 9 hodin dopoledne ministr zahraničí Kamil Krofta povolává do své pracovny Huberta Masaříka, jednoho z vysokých úředníků Černínského paláce. Krofta zrovna přijel z Hradu a překvapenému Masaříkovi oznamuje, že ho prezident jmenoval poradcem přiděleným k britské delegaci. Ta ještě téhož dne měla se zástupci Francie, Německa a Itálie zasednout na konferenci v Mnichově a rozhodnout o osudu Československa a Evropy.
Nad starým kontinentem se už dlouho stahují válečná mračna. Nacistické Německo se soustavně pokouší revidovat výsledky první světové války a není v tom samo.
V důsledku toho se hroutí versailleský mírový systém. Západní velmoci ale nejsou schopny reagovat rázně: nepohnulo je k tomu ani přepadení Etiopie fašistickou Itálií v říjnu 1935, ani vpochodování německých vojsk do demilitarizovaného pásma v Porýní v březnu 1936, dokonce ani připojení Rakouska k Německu v březnu 1938. Francie a Velká Británie, hlavní garanti tehdejšího mezinárodního řádu, se ve svých reakcích – podobně jako jimi ovlivňovaná Společnost národů – omezují jen na formální protesty.
