Lidovky.cz: Minulý rok měly zoo zavřeno několik měsíců, současné uzavření se čítalo od prosince. Je to pro vás zkušenost, která přinesla nějaké nové poznání?
Zoo ve Dvoře Králové už podobnou zkušenost se zavřením měla, a to dokonce po větší část roku, od dubna 1975 do konce roku. I tehdy to bylo kvůli nákaze, ovšem nebyla to nákaza lidská, ale podezření na nákazu zvířecí. Byla to poměrně velká škoda, nejen kvůli samotnému zavření, ale i kvůli tomu, že se tehdy, možná i trochu zbytečně, vystřílelo celé stádo žiraf. Něco podobného tedy zahrada už zažila, možná v ještě smutnějších souvislostech. Je to samozřejmě smutné i teď, ale nemůžeme si stěžovat, protože to postihlo celou společnost, byly zavřeny všechny zahrady nejen v Česku, ale téměř po celé Evropě. Zkušenost to určitě je.
Lidovky.cz: V čem hlavně?
Především jak být opatrný, naučit zaměstnance, aby byli ohleduplní jak vůči sobě, tak vůči zvířatům. Musíme uvažovat epidemiologicky, ale také ekonomicky. Museli jsme přijmout opatření, abychom tu dobu překlenuli a zahrada to přežila.
Lidovky.cz: Je pravda, že zvířata reagují na lidskou absenci?
U některých zvířat to platí, některým je to úplně jedno. Větší zvířata, především pak primáti, tu změnu vnímají. Když naši šimpanzi za sklem nikoho nevidí, je to pro ně určité ochuzení, které může přinést nudu. Když byla uzávěra loni na jaře a bylo hezky, šel jsem kolem, když se šimpanzí rodina vpustila do venkovního výběhu. Vyběhli ven, koukali a běhali od jednoho skla ke druhému, oběhli celý výběh a rozhlíželi se. Bylo na nich vidět, že jim je divné, že tam nikdo nikde není.
