Na přelomu let 2014/2015 přišla řada na Maroko a Západní Saharu, v létě 2015 na Skandinávii a Pobaltí. Pokračovalo se v roce 2016 cestou po Balkánu, až konečně v roce 2017 se uskutečnila zatím největší a nejnáročnější výprava do Jižní Ameriky. Ta byla sice poslední výpravou pro Amálku, ale naše cestování Aviou tím neskončilo. Neskončilo ani tím, že se rozrostly naše rodiny, protože spolu s nimi se rozrostla i naše rodina Avií.
Naopak „tým Aviou“ se v současnosti spíše ustaluje a výprav se účastní převážně lidé, kteří už mají za sebou některou z cest s Amálkou. Aviatičtí nováčci se rekrutují převážně z partnerstva nás současných aviatiků (s výjimkou cesty na Island a z něj, kde jsme opět doplňovali posádku standardním způsobem – zveřejněním cesty na našich sociálních sítích a dotazem, zda se někdo chce přidat).
Už dvakrát jsme navíc dostali dotaz, zda jsme naše Avie snad zdědili po rodičích, protože u naší generace (většině z nás není ani 40) se očekává spíše cestování v moderních karavanech. Nás ale uchvátily Avie. Protože projedou víc než běžný karavan a i pořizovací cena je řádově nižší. Navíc při cestování v 6-9 lidech se radikálně snižují finanční náklady na cestu. A co se mě samotné týká, tak prostě proto, že mají nějaké podivné kouzlo, které člověka přitáhne a už nepustí. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč bych spoluvlastnila 3 Avie a dokázala o nich i hodiny s nadšením vyprávět.
NOMÁDI: 5 aut, která stojí za to vidět na Caravaning Brno 2024 |
Nejen po zkušenosti s generálkou motoru v Chile, vítáme i jednodušší možnost opravy Avie všude po světě. Na druhou stranu občas stačí málo – třeba velký skok na železničním přejezdu v Rumunsku a celá kabina je najednou bez elektřiny. Ale naštěstí se na většinu cest s námi vydává mechanik Ondra. Další mírný problém je potřeba řidičáku na skupinu C. Občas se sice daří vyjet s posádkou, kde převažují řidiči, ale jindy si to Honza nebo Ondra musí odřídit sami.
Současná flotila (pojízdných) Avií momentálně čítá tři vozidla, z nichž se ale na zahraniční výpravy vydáváme se dvěma, které bych Vám ráda blíže představila.
Máňa – Avia a31K
Trochu technických údajů:Máňa je vybavena atmosférickým motorem 712 o výkon 61 kW, s objemem 3,6 l, pětistupňová převodovka byla původně pod volantem – v roce 2020 předěláno na řazení na podlaze. Stejně jako Amálka má i Máňa zadní náhon a uzávěrku diferenciálu. Spotřeba je 16-18 l/100 km, maximální rychlost 86 km/h, hmotnost cca 4,5 t a rozměry (d x š x v) 561 x 223 x 267,5 cm. |
V roce 2019 přišla následovnice Amálky Avia A31K z roku 1986, kterou majitel Honza pojmenoval Máňa (a my mu ji promptně přejmenovali na Amáňu). Původně se jednalo o standardní hasičskou Avii, ale v současnosti je upravena na jednoduchý obytňák s přidaným navijákem, střešním stanem a střešním boxem na nářadí a náhradní díly a přídavnými dálkovými světly.
Naopak odstraněny byly modré majáky a hasičské vybavení včetně hasičské zástavby. Přestavbou vzniklo dost úložných prostor (přístupných zvenku) i místo pro přepravu až 9 lidí. Komfort cestování ve větší skupině se zvýšil přidáním střešního stanu. V nástavbě není žádné další vybavení typu kuchyňka či toaleta, vzhledem k rozměrům se v ní mohou vzpřímeně pohybovat jen děti. Na druhou stranu se veškerý vnitřní prostor může s pomocí důmyslné kovové konstrukce a několika matrací změnit v letiště, kde se (ne zcela pohodlně) vyspí až 7 lidí.
S Máňou jsme již absolvovali několik výprav:
Pobaltí 2020
V březnu 2020 Honza „vzkřísil“ projekt Aviou účastí na akci Gumbalkan, která navzdory svému názvu vedla do Pobaltí. Cestu provázela počínající pandemie koronaviru a nejistota, zda se budeme po týdnu na cestách moci vrátit bez problémů domů. První den a noc jsme jeli přes Polsko nonstop i díky tomu, že jsme měli 4 řidiče (a 2 navigátorky). Z počátku jsme museli vychytat drobné mouchy v komunikaci, např. že nemohou všichni lidé s mapou sedět vzadu v nástavbě a to i přes to, že je propojena s kabinou palubním telefonem (hadicí končící na každé straně trychtýřem).
Naviják jsme poprvé otestovali v Polsku, když jsme pomáhali vytáhnout do písku zapadnuté osobní auto, podruhé v Litvě, když jsme museli vytáhnout zapadlou Máňu – na mapě značená silnice nebyla tak úplně silnicí. Po cestě na Mys Kolka (Lotyšsko) jsme zastavovali na několika zajímavých místech, která byly součástí Gumbalkanu. Silně nás zaujala litevská část Kurské kosy a prašné cesty v Lotyšsku. Obecně nás uchvátila krajina v celém Pobaltí, takže bylo jasné, že se tam jednou určitě budeme chtít vrátit.
Balkán 2021
I druhá výprava byla součástí Gumbalkanu. Vyrazili jsme v červenci a destinace už odpovídala názvu akce. Přes Slovensko a Ukrajinu jsme během týdne dojeli do rumunského Banátu. Pomalejší auto na tuto cestu zvolila jen dvojice otec a syn, kteří se na cestu vydali trabantem. Tentokrát jsme sem tam dostáli pověsti Avie (jako nejrychlejšího auta na světě), protože jsme skutečně při táhlých výjezdech do hor byli první v koloně. Jeli jsme opět v 6 lidech se 4 řidiči a 2 navigátorkami.
NOMÁDI: Jako ze sci-fi. Na pick-upu přistála obytná nástavba z karbonu |
V Rumunsku jsme se vyhýbali zprofanovaným turistickým cílům (neviděli jsme ani Draculu, ani jeho hrad) a vybírali si hlavně přírodní krásy a vedlejší silnice. Ale přejezd přes Transfăgărășan jsme si nemohli nechat ujít. Cestou nahoru jsme potkali nespočet medvědů, kteří jsou už poměrně zvyklí na turisty jako zdroj potravy. Tedy ne, nežerou ty turisty, ale pamlsky, které jim lidé z aut podstrkují. My jsme se drželi v uctivé vzdálenosti a za zavřenými okny. V nejvyšším bodě silnice nás přivítala sněhová pokrývka, ale i úchvatný výhled přes serpentiny dolů do údolí. V kontrastu k této luxusní asfaltce pak byl sjezd po lesní cestě, kterou nám doporučili místní jako zkratku z Rovenska na hlavní silnici do Eibenthalu.
Island a Faerské Ostrovy 2022 - 2023
Prozatím největší cestou pro Máňu byl Island. Pobyla na něm celý rok a objela ho s několika různými skupinami tři a půl krát. V březnu 2022 po plavbě z Dánska přišla první okružní cesta, poté odstavení v Grindavíku a vyčkávání na další skupinu. Tedy na naši šestičlennou partu, která si ji vyzvedla v srpnu 2022. (Poměr řidičů k navigátorům 2:4.) Měli jsme zároveň štěstí na aktivní sopku Fagraldalsfjall, ke které se dalo dojít několikakilometrovou procházkou od provizorních a značně přeplněných parkovišť.
Pohled na vulkán chrlící lávu do okolí byl dechberoucí. Od sopky jsme se vydali dál po tzv. Ring road (hlavním okruhu kolem ostrova) jak na známá, tak i méně vyhledávaná místa. Nevynechali jsme ani pozorování papuchalků, procházku po ledovci (většina posádky), jízdu na islandském koni (já) a koupání v termálních pramenech. Mít vlastní obytné auto je na Islandu rozhodně velkou výhodou, hlavně z finančních důvodů. Lehkou komplikací byla jen absence toalety na palubě, protože ani velká parkoviště nebo čerpací stanice (často samoobslužné) sociálním zařízením nedisponují. Po roce na Islandu se Máňa vrátila s týdenní zastávkou na Faerských ostrovech zpátky domů.
AMODRÁ - Avia A21 TFC – turbo furgon
Trochu technických údajů:Motor AModré Avie je D421.76 o výkonu 76 kW s turbodmychadlem, objem 3,6 l, pětistupňová převodovka na podlaze (již z výroby). Zadní náhon bez uzávěrky diferenciálu. Spotřeba 11l /100 km, max rychlost 105 km/h, provozní hmotnost 3,3 t, celková 4,3 t. Vnější rozměry (d x š x v) 499,7 x 1 99,6 x 2 74,3 cm. |
O prázdninách 2021 přibyla do flotily nová Avia. Nikoliv do Honzova vlastnictví, ale do „rodinné odnože“ druhého zakladatele Aviou – Vojty. A protože spolumajitel Ondra neuznává pojmenovávání aut a striktně našeho nového furgona označoval jen jako „modrá Avia“, vzniklo tak jeho netradiční pojmenování AModrá, aby byla zachována posloupnost jmen začínajících na Am. AModrá byla zakoupena ještě ve verzi pojízdný pneuservis, vybavený agregátem. Ten byl poměrně záhy odstraněn a nahrazen modernější přídavnou baterií s měničem.
Z původně trojmístného náklaďáku byla AModrá povýšena na sedmimístné osobní auto přidáním tří oken a čtyř autobusových sedadel. Za nimi se nachází jednoduché vyvýšené lůžko, pod kterým je úložný prostor, částečně (v podobě dvou šuplíků) přístupný z interiéru. Zbytek nečleněného úložného prostoru je dostupný zadními dveřmi. Místo kuchyně nám slouží skládací stolek ze 70. let minulého století, malá skříňka se šuplíkem a na ní stojící přenosná lednice. Na toaletu nebo sprchu není v obytném prostoru dost místa. Novinkou z letošního léta je zahrádka s úložným boxem, na kterou se dá také připevnit střešní stan.
AModrá prozatím podnikla tyto výpravy:
Balkán 2021
Čtrnáct dní po zakoupení dostala AModrá provizorní lůžko a v srpnu 2021 jsme se s ní ve dvou lidech vydali zpět na Balkán. Chtěli jsme navštívit hlavně Srbsko, Bosnu a Chorvatsko. Prvním cílem ovšem byla Transalpina v Rumunsku (při jejím sjezdu na bicyklu jsem si s láskou zavzpomínala na sjezd Cesty smrti v Bolívii). Přejezdy mezi státy nám mírně komplikovala jak covidová omezení, tak občas i naše snaha nevydávat v té době stále ještě náklaďák za osobní auto. Díky tomu si nás celníci po přejezdu Železných vrat do Srbska skutečně vychutnali.
NOMÁDI: Nomádům na narodily děti. Festival Cestovar míří i na rodiny |
Na této trase jsme se drželi spíše na hlavních silnicích a zavítali i do hlavních měst. Po vlastních zkušenostech doporučujeme vyhnout se s autem nad 3,5 tuny centru Bělehradu a v Sarajevu nehledat jen nejkratší cestu, ale taky se na mapě podívat na vrstevnice. Trochu jsme se totiž báli, že se překlopíme nazad, pokud by se snad úhel převýšení měl ještě trochu zvýšit. Ale ten noční výhled na město stál za to. V Chorvatsku byla našim cílem letecká základna Željava – již odminovaná, ale v té době ještě ne tak turisticky frekventovaná, jako je tomu dnes.
Pobaltí 2023
Jak už jsem jednou zmínila, Pobaltí nás nadchlo. Proto jsme se rozhodli výpravu v roce 2023 směřovat právě tam. Vyrazili jsme v létě a pouze ve čtyřech (1 řidič, 3 navigátoři), což je za předpokladu, že se jedná o dospělé, na furgon ideální počet. Hlavně v případě, že počasí nebo okolní terén nedovolil postavit stan vedle auta, a tedy musel jeden člověk spát napříč obytným prostorem a další přes přední sedačky v kabině. Trasu jsme protáhli až do Estonska a na doporučení hlavně na ostrovy Muhu a Saarema. Vyhledávali jsme národní parky a procházky přes rašeliniště, nevyhýbali jsme se ale ani zajímavým městům.
V hlavním městě ostrova Saarema Kuressaare jsme navíc náhodně narazili na „sousedskou slavnost“ v podobě skládacích stolů postavených za sebe do celkové délky jednoho kilometru, kde se sešli obyvatelé města. Mnozí si svůj stůl náležitě vyzdobili, jiní přišli v kroji a každý donesl jídlo, jaké uznal za vhodné a pustili se do společného hodování.
Skandinavia 2024
Zatím poslední cesta z přelomu letošního srpna a září se uskutečnila ve stejném složení posádky jako loňské Pobaltí. Ondra tak sám odřídil přes 7 654 km přes Polsko, Pobaltí, Finsko, Norsko a Švédsko. Zamířili jsme až na úplný sever Norska. Ne, na Nordkapp ne, na ten skutečný nejsevernější bod – mys Kinnarodden, který je na pevnině a ne na ostrově a je přístupný pouze pěšky po celkem náročné dvacetikilometrové túře. Potkali jsme desítky sobů a až téměř do konce marně vyhlíželi losy. Kochali se nádhernou krajinou, která už hlavně na severu chytala podzimní nádech a zbarvovala se do žluta, sem tam s prosvítající červenou.
Užívali jsme si doslova žně borůvek a hub téměř na každém kroku. Zažili jsme i mořskou nemoc na několika trajektech, kterými jsme si zkracovali cestu. A opět jsme si (nebo minimálně já) potvrdili, že milujeme severské země a rozhodně tu nejsme naposled. Nicméně příště už asi budeme potkávat mnohem více zákazových cedulí na parkovištích a pravděpodobně i mnohem více naštvaných místních, protože obzvláště některá místa např. Lofoty už přemírou turistů v obytňácích, kteří chtějí kempovat zdarma (vlastně kdekoliv je zrovna napadne), dost trpí.
Amáta - Avia A31PK
Valník s dvojkabinou až pro šest lidí, která sice nemá „expediční potenciál“, ale jedná se o poměrně unikátní vozidlo, které reprezentuje Aviou a naše předchozí výpravy v Avia muzeu v Panenských Břežanech.
Budoucnost Aviou?
Svět je velký a pořád je v něm co objevovat a obdivovat. A abychom trochu zlepšili naše možnosti jízdy v terénu, přestavujeme momentálně na obytné auto i Avii 4x4. Ale o tom zase třeba někdy příště.
