Pláč nebo naopak neschopnost uronit slzu. Vztek, zoufalství. Poté náročná cesta k smíření s daným stavem věci, která probíhá v různých fázích a u každého člověka jinak dlouho.
Pečující o děti odmalička až do jejich hluboké dospělosti, ale i o jiné členy domácnosti, nejsou nikdy homogenní skupina. „Existují rodiny, které se stáhnou do sebe a soustředí se na vlastní život. Existují rodiny, které dále pokračují v bohatém společenském životě,“ upozorňuje na webových stránkách Šance dětem Jan Michalík z Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Tento specialista na kvalitu života zdravotně postižených a osob o ně pečujících podotýká, že se navíc ve většině rodin situace mění. „V určité fázi péče o dítě je přítomen více ochranitelský prvek,“ zmiňuje. „Jindy naopak péče s léty na intenzitě klesá. Dítě se za doprovodu rodičů stává samostatnějším. V ideálním případě za určitých okolností samostatným.“
Co najdete v seriálu Jak přežít zimu
|
