Péče o půdu a hospodářství byla nejen základním předpokladem přežití, ale formovala i lidskou pospolitost – šlo o vztah mezi člověkem a přírodou, ale také mezi lidmi navzájem. Dobré a funkční vztahy se ovšem rodí po staletí. Bohužel, u nás je zásadně narušila nacistická okupace a zejména komunistický režim, který v revolučním nadšení provedl násilnou kolektivizaci podle sovětského vzoru. V jejím důsledku byl selský stav doslova vymýcen a spolu s ním zmizela i jedna z tradičních vrstev české společnosti.
Československé zemědělství se bezprostředně po 2. světové válce ocitlo plně pod kontrolou KSČ a jejího ministra zemědělství Júlia Ďuriše. Zejména prosazováním pozemkových úprav se komunisté snažili získat na svou stranu drobné a střední rolníky, což se jim populistickou politikou, jež nerespektovala reálné ekonomické předpoklady, dařilo. Přidělováním půdy a majetku při osidlování pohraničí po vysídlení Němců za velmi nízké ceny vzbudili sympatie u bezzemků a chudých rolníků.
