Narodil se 18. února 1912 v Chotěnově na Svitavsku do rodiny Josefa Dvořáka a Marie Dvořákové, rozené Rožkové. Dvořákovi byli tradiční početnou malorolnickou rodinou, která v obci hospodařila. Kromě toho otec Josef provozoval také obuvnickou živnost, tudíž s nimi doma čas od času bydleli i obuvničtí pomocníci a učňové.
Krátce před skončením první světové války nastoupil Bedřich do obecné školy v nedaleké Vidlaté Seči. Povinnou školní docházku zakončil v roce 1923 a dále pokračoval studiem na Státním gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V roce 1927, po čtyřech ročnících, přešel na Státní vyšší průmyslovou školu v Pardubicích. Studium na tomto ústavu ukončil úspěšným složením maturitní zkoušky 22. června 1931.
Do československé branné moci byl odveden v dubnu 1932 a ještě téhož roku zahájil vojenskou prezenční službu, kterou konal nejdříve v Košicích. Tam mezi říjnem 1932 až květnem následujícího roku absolvoval Školu na důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze.
Muž, který se nestal generálem. Josef Vrzáček byl jednou z obětí politické perzekuce![]() |
Poté sloužil v řadách Dělostřeleckého pluku 4 v Jaroměři a byl jmenován do hodnosti podporučíka dělostřelectva. Následně v říjnu 1934 zahájil studium na Vojenské akademii v Hranicích a Prostějově. Z té byl vyřazen začátkem srpna 1936, jmenován poručíkem letectva a přidělen k Leteckému pluku 2, jenž později nesl čestný název „Dr. Edvarda Beneše“.
K poslednímu lednovému dni roku 1937 pak dokončil aplikační kurs pro důstojníky letectva v Prostějově a nastoupil jako nižší důstojník u 36. letky zmiňovaného leteckého pluku. I nadále profesně rostl a od konce téhož roku působil jako pobočník velitele letky 2. peruti pluku. Tuto funkci vykonával také v době ohrožení Československa v roce 1938 a setrval v ní až do nacistické okupace. Mimo to u leteckého pluku v Olomouci dokončil kurs pro řidiče motorových vozidel a kurs létání za noci a podle přístrojů. Z výše uvedeného je zřejmé, jak vysoce kvalitním vojenským letcem byl.
Po březnové okupaci roku 1939 setrval Bedřich Dvořák dále u armády a účastnil se likvidace své jednotky. V květnu odešel na trvalou dovolenou a záhy začal plánovat útěk do zahraničí. K tomu se odhodlal 11. června a v prostoru Malý Polom – Horní Lomná se skupinou dalších letců přešel ve dne hranice do Polska.
Po několikadenním pobytu na policejní stanici v Těšíně putoval nejdříve do Krakova, kde sídlil československý konzulát, a dále do tábora v Bronowice Małe. Koncem července odplul lodním transportem z přístavu Gdyně do Francie, kde na základně v Le Burget čekal na zařazení do Cizinecké legie.
V říjnu byl odeslán na základnu v Chartres a procházel výcvikem na francouzské technice. Od března 1940 pak sloužil v řadách bojové jednotky Groupe de Chasse III/7 operující ze základny Vitry-le-François. Dne 31. března byl během leteckého souboje napaden nepřítelem. I přes utrpěné střepinové zranění se mu podařilo nouzově přistát, za což později obdržel francouzský Válečný kříž s bronzovou hvězdou. Do uzavření červnové kapitulace stihl dle udání odlétat 58 operačních hodin.
V červnu 1940 odplul Bedřich Dvořák evakuační lodí z přístavu Port Vendres do Oranu, dále pak odjel vlakem do Casablanky, z ní na menším člunu do Gibraltaru, odkud ve velkém konvoji lodí pokračoval až do Velké Británie. Tam se 2. srpna stal příslušníkem dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a stál u zrodu 312. československé stíhací perutě. V jejích řadách od listopadu zasáhl do leteckých bojů.
Od února do srpna 1941 působil u Inspektorátu československého letectva v Londýně, zpočátku jako organizační referent a později jako přednosta výcvikového oddělení. Právě v srpnu se znovu vrátil k 312. peruti, se kterou podnikal operační lety až do 3. června 1942.
Uvedeného dne se účastnil operačního letu, jehož cílem byl doprovod bombardovacích letadel Boston na francouzský přístav Cherbourg. Během návratu byl však sestřelen nepřátelským stíhačem a musel stroj opustit na padáku. Při odjištění padáku si nadvakrát zlomil levou ruku. Dle své pozdější výpovědi dopadl do vod Lamanšského průlivu, zhruba pět nebo šest mil od francouzského pobřeží.
Vylovili jej rybáři, kteří Bedřicha s omluvami odvezli na pevninu, a tak padl do německého zajetí. Se zraněními ruky a nohy se léčil v Cherbourgu, Paříži, Hohenmarku a nakonec v nemocnici zajateckého tábora v Obermansfeldu. Dále prošel tábory v Rotenburgu a Spangenbergu. Konečně, v březnu 1943, se dostal do tábora Stalag Luft III v Saganu.
Měl štěstí, že ho gestapo nezavraždilo
Tam se aktivně zapojil do organizace takzvaného Velkého útěku, který proběhl v noci z 24. na 25. března 1944, a to vykopaným tunelem Harry. Patřil mezi 76 důstojníků, jimž se podařilo z tábora uniknout, a spolu s Desmondem Plunkettem se dostal až do Protektorátu Čechy a Morava. Dopadeni byli 8. dubna v Klatovech, kdy je zatkl protektorátní četník.
Oba měli veliké štěstí, jelikož patřili mezi 26 šťastlivců, které gestapo jako odvetu za útěk nezavraždilo. Do konce války byl vězněn v Petschkově paláci a na Hradčanech v Praze, od listopadu 1944 pak v zajateckém táboře v severoněmeckém městě Barth. Poslední měsíce před osvobozením americkou armádou strávil Bedřich Dvořák v pověstném táboře na hradě v Colditz. Následně byl letecky transportován do Velké Británie, kde po krátké dovolené znovu rozšířil řady 312. perutě. Dne 2. srpna 1945 se vrátil do osvobozeného Československa.
I nadále pokračoval ve vojenské kariéře a již v říjnu 1945 byl povýšen do hodnosti majora. Působil při velitelství 1. letecké divize v Praze-Kbelích, a to až do května 1947, kdy se stal velitelem letecké správy v Pardubicích. Přišel však únor 1948 a s ním i propouštění komunistickému režimu nepohodlných osob v armádě a letectvu.
Bedřicha Dvořáka se tyto čistky dotkly také, a ještě toho roku byl z činné služby propuštěn a Ministerstvem národní obrany umístěn jako inspektor při Ministerstvu sociální péče v Liberci.
Záhy mu však bylo oznámeno, že by si měl najít jiné zaměstnání, a tak nastoupil k Československým stavebním závodům v Pardubicích jako strojní referent, kde pracoval do dubna 1950. Tehdy absolvoval kurs buldozeristů při strojním závodu v Praze-Zličíně a až do roku 1960, kdy kvůli ochrnutí ruky a nohy odešel do důchodu, se touto profesí živil. Byl organizován ve Svazu protifašistických bojovníků.
Držitel mnoha československých i spojeneckých vyznamenání plukovník letectva in memoriam Bedřich Dvořák zemřel 29. srpna 1973 v Pardubicích. Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Mladočově na Svitavsku.




















