Dívám se na jeden z tajně pořízených videozáznamů zadržení čečenského muže, o kterém se ozbrojenci ve službách čečenského lídra Ramzana Kadyrova domnívají, že je gay.
Pronásledováním gayů v Čečensku se už začaly zabývat evropské političky, německá kancléřka Angela Merkelová či britská premiérka Theresa Mayová. Praktickou ochranu jim ale zatím neposkytuje nikdo, stěžuje si ředitelka organizace Russian LGBT Network Taťána Viničenková a ředitelka Moskevského komunitního centra Olga Baranovová, ženy, které je ukrývají před homofoby i jejich vlastními příbuznými.
LN: Oficiální místa odmítají vaše tvrzení o honu na čečenské gaye. Existují důkazy, že čečenští muži jsou skutečně týráni kvůli sexuální orientaci?
T. V. Jaké chcete důkazy! Vždyť já sama ty lidi vyvážím z Čečenska, ukrývám a snažím se je dostat do bezpečí. A vidím na vlastní oči, v jakém jsou stavu. Prošlo mi rukama určitě více než dvacet lidí, kteří měli zranění způsobená elektrickým proudem, zlomeniny, především žeber, i jiná zranění. Viděla jsem fotografie zmlácených, ponížených... To není fejk. Ale realita.
O. B. Vyvážíme gaye z Čečenska, organizujeme jejich ubytování v Rusku, staráme se o jejich bezpečnost a přemýšlíme, co s nimi dál. My jsme ten důkaz.
LN: Někteří z nich byli v Čečensku zatčeni a skončili ve vězení. Jak se jim podařilo uniknout?
T. V. Někdy stačili utéct, ještě než je sebrali, protože zjistili, že byl zadržen jejich partner a pochopili, že brzy přijde řada na ně. Jindy se vykoupili za peníze, nebo je ozbrojené komando vrátilo příbuzným s tím, aby si to doma vyřídili sami. Mezi našimi chráněnci jsou ale i heterosexuálové. Každý v Čečensku totiž ví, že jakmile zadrží gaye, který má vaše číslo uložené v telefonu, je to váš konec.
LN: Vy je zatím ukrýváte v Rusku. Jsou tam v bezpečí?
T. V. Všichni mají obrovský strach a většina z nich se snaží opustit Rusko. Kreml totiž respektuje oficiální vyjádření čečenského vedení, které zní: žádní gayové v Čečensku nežijí a nikdy nežili, tohle všechno si vymysleli novináři a obránci lidských práv. Takže homosexuálové nemají žádnou právní ochranu. Kromě toho představuje pro gaye nebezpečí i vlastní rodina. Vražda ze cti je na severním Kavkaze věc stále živá.
O. B. Je paradoxem, že ti, kteří chtějí zůstat v Rusku, pro nás představují ještě větší problém než ti, kdo jsou ochotni emigrovat do zahraničí. Protože my vůbec nevíme, kde je v Rusku ubytovat, kde je schovat, aby byli v bezpečí.
LN: Ti, kteří chtějí do zahraničí, mají hranice otevřené?
T. V. V žádném případě. Největší problém je sehnat pro pronásledované schengenská víza.
LN: Jsou země, které vám vycházejí vstříc?
T. V. Některé pobaltské republiky ano. Na Českou republiku jsme se ještě neobraceli.
LN: Z Moskvy do čečenského Grozného přijela nyní skupina vyšetřovatelů z Moskvy. Už jsou k dispozici nějaké výsledky pátrání po důkazech?
T. V. S důkazy je problém. Řada lidí chce svědčit až tehdy, když budou v bezpečí, v zahraničí. Jenže my pro ně zatím nedokážeme získat víza. Dokud člověka nevyvezeme za hranice, nedá nám souhlas, abychom jeho případ zveřejnili nebo za něj podali trestní oznámení.
A my stojíme před zavřenými vraty ambasád jako před nějakou nepropustnou zdí. Schengenská víza nám nikdo nechce vydat. Dokud je naši klienti nebudou mít, nebudou svědčit. Koncem května skončí vyšetřování a bez svědků bude věc uzavřena. My ale svědky nemůžeme poskytnout, neboť se bojí a v zahraničí je nechtějí přijmout.
Začarovaný kruh. Zatím víme, že vyšetřovatelé našli místo, kde bylo vězení pro gaye a kde je mučili. Teď to je čerstvě zasypané sutí. V Čečensku se teď všechny stopy rychle zametají. Nakonec to bude tak, jak řekne prezident Putin. Proti jeho slovu vyšetřovatelé nic nezmohou.
LN: Jaký tedy čekáte budoucí vývoj?
O. B. Brzy začne další etapa tohoto zločinu – likvidace svědků. Ti, co to přežili a zůstanou v dosahu, budou zlikvidováni.
T. V. Je nezbytně nutné, aby alespoň jedna ze zemí otevřela humanitární koridor pro čečenské homosexuály. Mnoho z gayů, kteří byli ve věznici ve městě Argun, si prošlo peklem. Například jim nedávali vůbec jíst ani pít. Deset dní. Pili jen tehdy, když je vyvedli na modlitbu a před ní museli vykonat namaz (očista těla – pozn. red.) Vodu, kterou jim dali na umytí, vypili.
LN: Byli si jisti, že je už nikdy na svobodu nepustí. A člověk, který je připraven na setkání s Alláhem, přehodnocuje svůj život, mění svůj hodnotový systém. Proto většina lidí, kteří prošli vězením, je ochotna svědčit. Chtějí to zastavit.
O. B. Už teď nám někteří podepisují plnou moc s tím, že až budou v zahraničí, můžeme jejich jménem podat žalobu. I jedna čtvrtina odvážných je úspěch. Setkání se smrtí v nich něco zlomilo.
Taťána Viničenková a Olga Baranovová
LN: Postaví se někdy za svého příbuzného přece jen i rodina?
O. B. Výjimečně ano. Stává se, že rodiče svého syna – gaye – vykoupí z vězení. Vím o matce, která zjistila, že její mladší syn je gay a sedí ve vězení. Spolu se starším synem za něj zaplatili výkupné. Jakmile ho dostali z vězení na svobodu, hned ho poslali do zahraničí.
Většina rodin se ale nesmírně stydí, některé rodiny se gaye pouze zřeknou, jiné ho zabijí nebo doženou k sebevraždě.
T. V. Můj důvěryhodný čečenský zdroj mi řekl, že čečenští úředníci objížděli rodiny zadržených a oznamovali rodičům, že jejich syn je gay. Že se přiznal. Nabídli jim, že jim syna vydají, pokud si to s ním vyřídí sami. Aby byla smyta hanba, rodina takového muže zabila. Setkali jsme se i s lidmi, kteří náhodou unikli smrti rukama svých příbuzných.
Čtyři smrtelné případy už registrujeme. Buď je zavraždili, nebo dohnali k sebevraždě. Jde o zjevnou vraždu ze cti. Rodiny byly pod strašným tlakem. Čečenská ombudsmanka Heidi Saratovová prohlásila v televizi, že v Čečensku gayové nejsou a pokud by byli, příbuzní vědí, jak s nimi naložit. Není tohle přímá výzva k vraždě?
LN: Domníváte se, že i v rodinách, kde o orientaci svého příbuzného dávno věděli, taková veřejná výzva mohla dohnat rodiče ke zločinu?
T. V. Bezpochyby. Jedna věc je, když o homosexualitě syna ví máma nebo sestra. A něco úplně jiného, když to ví celý rod a celý rod je zahanben. Když to řeší policie a vypráví si o tom celá vesnice. Když se ten muž navíc přizná a když na internetu koluje video, jak policie gaye kope, ponižuje a oslovuje ženskými jmény, což je v Čečensku nepřípustné a potupné. Říkají jim obvykle Gréta. Co má ta rodina dál dělat?
LN: Nejspíš je ráda, když takové stigma zmizí z Čečenska. Kolik lidí jste už dostali do zahraničí?
T. V. Nechci říkat číslo. Ale potřebujeme urychleně evakuovat z Ruska desítky lidí. Nemáme je kde dlouhodobě ubytovat. Nejsou v bezpečí ani oni, ani my.
O. B. Naše největší chyba byla, že jsme chtěly postupovat čestně – prozradily jsme, že chceme zachránit čečenské gaye. Mohly jsme ale klidně rychle a bez problémů získat turistická víza. Do Ruska by je už nikdo nevrátil. Jenže my jsme chtěly dodržovat zákon a takhle jsme dopadly.
T. V. Jednala jsem s řadou ambasád, s diplomaty, kteří mi slibovali hory doly. Tvářili se, že vše půjde hladce. Frázi „co pro vás mohu udělat“ už nemůžu ani slyšet. Je to licoměrnost na druhou.
LN: Podporuje vás někdo finančně?
O. B. Některé země nám rovnou řekly, že nás mohou podpořit jen finančně, ale víza našim klientům nedají. To je pro nás lepší než plané sliby. Někteří se tvářili naopak, že se mohou přetrhnout, na vše odpovídali „da da da“ a tohle „da da da“ trvá pět týdnů.
T. V. Slavné obránkyni lidských práv Světlaně Gannuškinové francouzský velvyslanec slíbil, že věc vyřeší během 24 hodin. To bylo před měsícem a stále nic.
