Pořizuju screenshot a postuju na Facebook, aby se mí přátelé zasmáli hulvátství těch nebohých stvoření, co tráví čas sdílením vlastních frustrací projektovaných na ty, co se jdou s kůží na trh, na internetových diskuzích.
Když ještě k tomu otevřu zprávu od fanouška, který mě chce pro hezký den pokrýt svým semenem „od hlavy až k patě, ty kurvi..o,“ začínám se dotazovat, proč jsem vzdala ty Mezinárodní Vztahy. Jako diplomat bych byla od tohoto všeho ochráněna!
Jenže já se dala na mezinárodní herectví, a tak spím už tři týdny na Evropských gaučích kamarádů a příbuzných a vyprávím jim, že sice ještě nemám roli v remaku Posledního Tanga v Paříži, ale i tak jsem dostatečně (sexuálně) napadána (“Nemáte máslo?“)
„Co je? Normálka! Mě pořád vyhrožují smrtí. Už máš stalkera? Ne? Tak to ještě vůbec nejsi slavná,“ uklidňuje mě anglickej kamarád, co na rozdíl ode mě podepsal smlouvu na film za milion. Jeho slečna je podle jejích slov kreativec, takže jí nevadí, že se stěhuje kamkoliv jede její milý točit: „Přivydělávám si Instagramem.“
„Nechápu, jak mohla natočit Krásku a Zvíře, když je feministka!“ komentuje kamarádka v Odeonu na Leicesters Squere Emmu Watson. „Třeba to bere jako paralelu k patriarchátu, který nás ženy nejdřív uvěznil, ale my máme sílu mužům odpustit, milovat je a dělat tento svět šťastnější až do smrti...Anebo jí v Disney tučně zaplatili,“ já na to.
Právě teď ta nejlepší doba pro ženy ve filmu! Proto jsem přeci odjela do Hollywoodu. Hrát nějakou silnou ženskou postavu.
  |
Nemůžu ale nemyslet na všechny příšerný historky z Hollywoodu o ženách-obětech, včetně té o tehdy devatenáctileté herečce Maria-Hélène Schneider. Režisér jí připravil překvapení v podobě másla ve scéně znásilnění a ona se pak „cítila trochu znásilněná“. A zas čtu komentáře, tentokrát mých intelektuálních přátel o téhle aféře: „Stejně všichni v Hollywoodu berou drogy, souloží, a pak to někde na večírku odsuzují?“ „Pokrytectví.“ „Přehnaná politická korektnost. Šlo o tvorbu umění.“
Takže pro vás, co někdy provozujete sex nebo co si večer dáte pivo (droga), namažte devatenáctileté holce bez jejího vědomí či souhlasu máslo do zadku, a její „výraz ponížení bude autentický“. A umění je hotovo! No ne?
Myslím taky na všechny České role s ne příliš genderově vyváženým sexuálním podtextem, i v pohádkách. Vysvětlují nám, že když jste starší muž, můžete libovolně slintat nad třicetiletou ženou. A sbalilte tak, že ač je úplně chudá a vy jste prodavač párků, nedáte jí ani kousnout, ale řeknete ji prostě: Pojď bydlet ke mně. A ona jde. Pohádka. Vzor pro děti.
Alena DolákováNarodila se ve Vyškově, ale dětství strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU, už za studií hostovala v Národním divadle v Brně. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Od roku 2012 je členkou souboru Kašpar, který působí v pražském Divadle v Celetné. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. Oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či ve filmu Ztraceni v Mnichově v připravovaném anglickém filmu Interlude in Prague Sledovat ji můžete i na Instagramu. |
Když pak čtu diskuzi na téma tohoto filmu, říkám si, že kritiku jde přecejen vyjádřit s respektem a bez urážek. Proč tolik jedu, když je to přecejen něčí dvouletá usilovná práce? A nemám náhodou sama čas kritizovat, protože zrovna nic netočím? „Nenapravuj staré a nefunkční, radši vytvoř něco nového,“ řekl prý Aristoteles a já si to dnes přečetla na Instáči. Aha.
V neposlední řadě pak kontempluji nad mým vlastním bohatým, masochisticky-uspokojivým, verbálně-internetovým sexuálním životem. Nad tím, kde jsou hranice.
Kde jsou hranice kritiky, humoru a umělecké tvorby, a kdy je to už nerespektování druhého (pohlaví)?
Ublíží dítěti lehce lechtivá zmínka o peprnostech v rodinném filmu? A co teprv když nácrtileté děvče poprvé spatří Tango?
Kde jsou hranice vkusné umělecké provokace a prachsprostě pudového ponižujícího hnusu či příliš lidové zábavy? (asi jsem přecejen feministická intelektuálka, když považuji slovní spojení lidová zábava za pejorativní).
Kde končí produktivní kritika a kdy už je to urážka? Lze se vůbec urazit, když si doopravdy věříte?
Proč má každej slavnej stalkera a proč ty nejskalnější fanoušci nejvíc smrdí?
Jo, počkejte, tohle už nesouvisí! Tohle je jen slovní průjem! Měla bych radši jít za mým imaginárním milencem šéfredaktorkou a nechat se od ní pokrýt veganskými chia semínky od hlavy až k patě. Protože stejně skončím jako zdrogovaná prostitutka na ulici. „Moc Vám fandím. Myslel jsem si, že ženský nemají smysl pro humor, ale vy asi jo,“ čtu si na uklidněnou.
Děkuju, že čtete Zrzku v Hollywoodu a díky za Vaše komentáře! Oceňuji čas těch, kteří přispějí konstruktivní kritikou či pochvalou. Ta krásná přání si uzamykám do srdce a posílám zpět Lásku a Štěstí a Klid a Mír. A děkuji panu šéfredaktoru, těším se na osobní setkání. Šťastný a Veselý!!!
