Šestadvacetiletá Veronika nikdy nebyla promiskuitní a myslela si, že o pohlavních nemocech toho ví dost. Trpěla ale na výtoky a kvůli nepříjemnému svědění ve vagině se začala vyhýbat pohlavnímu styku. Už se smiřovala s tím, že je prostě jednou z mnoha žen, které jsou ke kvasinkovým infekcím náchylné. Pak se jí ale kamarádka svěřila, že měla podobné obtíže a příčinou byla pohlavně přenosná nemoc zvaná ureaplasmata. „To jsem slyšela poprvé,“ vypráví Veronika. „Přišla jsem s tím ke své doktorce, ta mě poslala na krev a na moč, ale výsledky nic neprokázaly. Moc se mi to nezdálo, tak jsem se pro jistotu nechala doporučit ke kamarádčině lékařce. Od ní jsem se dozvěděla, že jde o nemoc podobnou chlamydiím, která může způsobit neplodnost, má ji víc než polovina lidí a hlavně že vyšetření krve a moči toho moc neřekne. Udělala mi vcelku bolestivé stěry z čípku a močové trubice, a když přišly výsledky, moje obavy se potvrdily.“ Počáteční šok vystřídala úleva ze zjištění, že nemoc je relativně snadno léčitelná antibiotiky. „Kdybych ale nezměnila doktorku, mohlo se to ve mně dál rozvíjet a později mi to způsobit problémy při těhotenství.“
Chlamydie, ureaplasmata a mykoplasmata jsou bakteriální infekce, jež se přenášejí převážně pohlavním stykem (včetně orálního). Je možné se ale nakazit i jinak: určité typy bakterií se šíří jako kapénková infekce a některé přenášejí zvířata.
Mezi nejčastější sexuálně přenosné bakterie patří Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum a Mycoplasma hominis „Výskyt sexuálně přenosných chorob v posledních letech strmě stoupá, chlamydiové infekce jsou jedním z nejzávažnějších globálních zdravotnických problémů,“ říká uroložka Milena Rollová. Této epidemii otevírá dveře nejen lehkomyslný přístup k sexu, ale i špatná informovanost jak pacientů, tak bohužel i některých lékařů. Vědecké odhady přitom mluví o výskytu bakterií ureaplasmaty u 40–70 % sexuálně aktivních lidí, respektive u 10–20 % v případě chlamydií. Podle gynekoložky Jany Čížkové šíření infekcí napomáhá, že lidé si pletou jejich příznaky s jinými obtížemi. Projevují se záněty pohlavních orgánů nebo močových cest, výtoky z pochvy a močové trubice, pálením, svěděním, krvácením mimo menstruaci nebo bolestmi při styku. Mírné příznaky občas pacienti podceňují, proto se do ordinací dostávají často až s bolestivými, chronickými záněty. To u žen, ale i mužů, může vést až k neplodnosti. U žen byla prokázána i souvislost s rozvojem endometriózy. Těhotné mohou přenést nákazu na dítě, hrozí předčasný porod či potrat. Tím ovšem výčet problémů nekončí. „Závažné jsou především chlamydie, které hrají významnou úlohu při vzniku kloubních zánětů, ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, ale i například roztroušené sklerózy,“ říká doktorka Rollová. Léčba, která obvykle nebývá složitá ani nákladná, se může pozdním odhalením zkomplikovat, tyto nemoci navíc mají tendenci vázat na sebe další infekce, například HIV.
V některých vyspělých státech existují už preventivní screeningové programy k vyhledávání sexuálně přenosných infekcí, které dlouho nemají žádné příznaky. Jde hlavně o ženy ve věku 15–25 let. U nás zatím nefunguje. Důvod? Je to drahé.
Co zatím můžeme proti šíření infekcí udělat sami? Při podezření kontaktovat lékaře a vyžadovat příslušné testy, po zjištění nákazy informovat současné i minulé sexuální partnery a přimět je k léčbě a vždy dodržovat zásady bezpečného sexu. Tyto infekce si totiž nevybírají. Přestože se riziko zvyšuje s větším počtem sexuálních partnerů a vyšší sexuální aktivitou, neexistují v tomto případě klasické rizikové skupiny – ohrožení jsou všichni.
O autorovi| Alena Stará, spolupracovnice Pátku
