Jsou architektonickou perlou, ale osudnou se jim stala poloha u rakouských hranic a myšlenka, že panských sídel je dost. V roce 1945 totiž stát zámek zabavil na základě Benešových dekretů rodu Collaltů a od té doby se stal příkladem toho nejhoršího, co může památku potkat. Současně ho využívali zemědělci, vojáci i pohraničníci.
Vevnitř budovali velkokapacitní záchody, ubytovny, stěny proráželi trubkami a pokrývali „armádní“ zelenou olejovou barvou. Když se v 80. letech zřítila část věže, dlouho tam torzo stálo, až je s pomocí traktorů museli zbořit, aby tak nedráždilo. V někdejším zámeckém parku lze najít dodnes například poničenou rozhlednu ve tvaru umělé zříceniny, podle odborníků nejstarší na Moravě, či třeba obelisk.
Část místností se v polovině 90. let podařilo opravit a průvodci v nich ukazují například unikátní štuky či klenby. Většina je ale stále za ploty, které zbyly po době nadšení do oprav Uherčic. Je to tam daleko i pro většinu politiků, takže peníze nejsou. Pomoci může snad jen větší zájem návštěvníků. Či investorů.
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
