A práce s tím spojená. A chytlo mě to. A baví mě to. A jsem v tom dobrej. Ale od té doby je slovo víkend vytoužená záležitost. Slovo přesčas jsem zapomněl úplně. Ale jsem spokojenej a do kanclu už bych se nevracel. A den volna si dokážu užít o to víc – je naprosto jedno, jestli je to sobota, nebo pondělí.
Konečně si dám vyjížďku na motorce. Motorka byla dlouhé roky mým snem. Kdysi jsem jednu měl, pak ale přišlo stěhování do Prahy a každodenní shon, takže nebyl čas. Nebyly peníze. Čekal jsem, až... Ale před dvěma lety jsem si sen splnil. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí! Pracuju s lidmi, každý den a velmi intenzivně. Takže sednout na mašinu, nasadit helmu a jen tak relaxovat je skvělá věc. Ať už jde o krátkou vyjížďku ve sportovním tempu, nebo dlouhé cestování, vždy se musím soustředit na řízení a provoz. A to mi pomáhá vypnout a uvolnit se. Motorku člověk buď nenávidí, nebo miluje. Já jsem ten druhý případ. A má to další velké plus – nadchl jsem pro to přítelkyni. Když už se sladíme ve dni volna, je to super. Ona je ráda, že trávíme čas spolu, já jsem rád, že jsem zmizel od lidí a jsem „sám“. V helmě je totiž člověk vždycky tak nějak sám...
Konečně se vyspím. Já totiž rád spím. Když spím míň než sedm hodin, není to teror ono. Když spím míň než šest hodin, jsem nevrlej. A kvůli mojí práci a vytíženosti, se to stává. Ale když přijde den volna, nedokážu si představit nic lepšího než v předvečer vypnout budík. A nechat své tělo, aby mě vzbudilo, až uzná za vhodné. Pak k snídani míchaná vajíčka – ta umím skvěle. A teprve potom něco začít dělat. Třeba nic...
Autor je vítězem soutěže Barista roku 2017.
