Já, robot v Amazonu

Já, robot v Amazonu

Jediný důvod, proč tam je človek, je jeho mozek, na který při ukládání a balení dárků žádná křemíková náhrada prostě nemá.

Alespoň zatím.

„Ty nevíš, jak máš chodit po schodech? Že se máš držet zábradlí?!“ „Pardon, neuvědomil jsem si to. Jsem tu první den.“ Tentokrát se to obešlo bez výtky, kdybych ale znovu vystoupal schody do prvního patra bez přidržování, mohlo by to vést až k vyhazovu. Přísná a podrobná nařízení lemují život tisíců lidí, kteří právě teď v obřím skladu Amazonu v Dobrovízi u Prahy chystají vánoční dárky pro úsměvy milionů především německých dětí. Reportér LN si to jako pracovník u pásu vyzkoušel na vlastní kůži.

Podle tradice přináší vánoční dárky v katolických částech Německa Christkindl neboli Ježíšek, většinou však radost rozdává vznešený Weihnachtsmann s dlouhým pláštěm s kapucí, zrzavými vlasy i vousy, který cestuje na divokém větru. Holohlavý asketický miliardář Jeff Bezos sice neodpovídá ani jedné z těchto představ, přitom je to právě on, kdo přinese nejvíce dárků pod vánoční stromky našich západních sousedů.

Jeho internetový obchod Amazon utrží jen na německém trhu ročně v přepočtu 300 miliard korun a suverénně tak vládne tamnímu online prodeji. Alespoň jeden dárek u něj shání 50 milionů Němců. Amazon tu má rozvinutou logistickou síť, ale hlavní Weihnachtsmannova dílna, tedy jeden z hlavních Bezosových evropských skladů, leží v polích u vesnice Dobrovíz nedaleko pražského Letiště Václava Havla. Dodává odsud do řady okolních zemí, ale na západ míří jasná většina balíčků. U nás přitom firma zatím nespustila do češtiny přeložený e-shop a zákazníky směruje právě na ten německý.

Český sklad je pro Amazon důležitý především proto, že stabilně zásobuje pro firmu druhý největší trh po domácích Spojených státech, zatímco němečtí zaměstnanci už tři roky pravidelně stávkují a požadují lepší podmínky a vyšší mzdu, která se pohybuje na tamním minimu. I když i ta je v přepočtu více než dvakrát vyšší, než za kolik pracují dělníci ve středočeské Dobrovízi, kteří berou pro podobné nekvalifikované profese v Česku nadprůměrných 125 korun na hodinu.

V Dobrovízi běžně během roku pracuje kolem tří tisíc lidí, což je něco málo nad jedno procento všech zaměstnanců firmy. S téměř 270 tisíci lidmi jde o druhého největšího zaměstnavatele ve světovém žebříčku firem Fortune 500, hned za americkým maloobchodním řetězcem Walmart. Navíc je Amazon podle studie výzkumné společnosti PayScale mezi nimi druhý v rychlosti obměny zaměstnanců.

Aby však zvládl předvánoční nápor, rozhodl se Amazon počet českých Weihnachtsmannových pomocníků zdvojnásobit. A zemi zaplavila oranžová vlna billboardové, letákové i televizní náborové kampaně.

Do logistiky Vánoc se vrhl i reportér LN, který inkognito prošel přijímacím řízením a v Dobrovízi pracoval několik dnů.

Čistý rejstřík a stoprocentní docházka

Poslali mě do háje, protože nemám čistý rejstřík,“ slyším jako první po příchodu do jedné ze dvou personálních agentur, které zajišťují nábor zaměstnanců. Zjevně rozhořčená neúspěšná uchazečka si nahlas stěžuje do telefonu kamarádce. Dál než na chodbu se nedostala. Všude kolem je plno lidí vyplňujících formuláře. Proč byla paní s prohřeškem proti zákonu okamžitě odmítnuta, se dozvídáme hned po uvedení do učebny.

„Výpis z trestního rejstříku musíte vzít s sebou přímo na místo. Je to nové interní nařízení. Kdo nebude mít výpis, nebude vůbec vpuštěn do budovy,“ vysvětluje pracovník agentury v kšiltovce s nápisem hrdě hlásajícím „I love porno“ a připojuje výklad o práci, na kterou se tu mnozí přímo třesou.

„Byla jsem kvůli tomu v Alze (Alza.cz je největší český e-shop – pozn. red.), abych si to vyzkoušela. Chtěla bych na hlavní pracovní poměr, ale případně vezmu i brigádu,“ říká špatnou češtinou s východoslovanským přízvukem vedle sedící žena ve středních letech. Není přitom mezi uchazeči zdaleka jediná takhle nadšená.

Naštěstí pro ni jsou víkendové brigády již dávno plné, a přijímá se tedy jen na hlavní poměr. Na předchozích zkušenostech navíc vůbec nezáleží. Pracuje se čtyři dny v týdnu, buď od neděle do středy, nebo od středy do soboty. Na náborových webových stránkách je možností více, ale jak vysvětluje pracovník agentury, třeba varianta směn od pondělí do pátku s volnou středou je rovněž hned plná a nikdo by neměl počítat s tím, že se na ni dostane.

Jak se uchazeči dozvědí ještě před začátkem celého přijímacího procesu, kromě základní stopětadvacetikorunové hodinové sazby se zaměstnanec může v návaznosti na docházku a výkony propracovat k celoročnímu bonusu 10 procent. Před Vánocemi přišel Amazon navíc ještě s bonusem 20 korun na hodinu a k tomu i jednorázovým bonusem 11 200 korun, vypláceným těsně před Štědrým dnem. Před Vánocemi jsou obědy zdarma, jindy za 25 korun.

Na začátku nezmíněnou podmínkou pro získání všech příplatků je ale stoprocentní docházka. Prostě je potřeba odpracovat opravdu všechny směny a podle vedoucích jsou pro získání bonusu povinné i nabízené přesčasy. To přitom znamená celou směnu navíc nad čtyři základní.

O peníze pak zaměstnance připraví dokonce i návštěva lékaře či jiná omluvená absence, což firma otevřeně sděluje přímo na informačních letáčcích, kterými si mohou pracovníci zpestřit oběd v kantýně.

Nicméně to někteří pracovníci nenesou příliš dobře, a jeden to na tabuli nápadů a připomínek, která ve skladu Amazonu visí u hlavního vchodu, anonymně okomentoval dokonce jako podvod na zaměstnance.

„Kdo to myslí vážně a přijde do práce i po Vánocích (v lednu – pozn. red.), bude zařazen do slosování o čtvrt milionu korun k výplatě. Na hale je sice hodně lidí, ale nějaká šance tam je,“ dodává náborář a přítomní se okamžitě mohou málem ušlapat, aby podepsali smlouvu.

Na pracovní smlouvu ale dojde až první den ve skladu. Na řadě je osobní elektronický dotazník, který je možno vyzkoušet online, a tak vím, jak na které otázky odpovědět, abych bez problémů prošel. Odpověď na otázky týkající se ochoty pracovat sedm dní v týdnu včetně přesčasů a svátků musí být kladná. Jinak počítač odvětí, že zájemce nesplňuje kritéria, a vyřadí ho ze seznamu uchazečů. Pak nezbývá než si založit nový e-mail, nový profil a vyplnit odpovědi znovu a lépe.

„Máš výpis z rejstříku?“ padá skutečně první otázka náborové pracovnice v dobrovízském skladu. Kdo ho nemá, je ponechán na zmrzlém parkovišti před budovou. To se týká i paní, která prý v Amazonu pracovat nechce, ale přijela se s kamarádkou ucházející se o zaměstnání „jen podívat“.

„Vrátíte mi ten výpis? Tak si ho okopírujte,“ dožaduje se muž s vizáží, se kterou by si od něj mnozí v autobusu v obavě o své bezpečí nejspíš odsedli. Pokračuje s nepořízenou, protože firma potřebuje originál.

Směska lidí je pestrá. Od dvacetiletého věčného studenta střední školy přes jedince se vzhledem bezdomovce až po dámu ve středních letech asijského původu. V elegantním světlém kabátu s kožešinou a botách na vysokých podpatcích. Jednomu z nováčků je dokonce 80 let. „Koukej na to! Těch zase je. Radši zdrhněte, dokud je čas. Hlavně jim nic nepodepisujte,“ baví se při přesunu více než stovky „bažantů“ zkušení „mazáci“, kteří si před začátkem směny dopřávají u vchodu cigaretu.

Sklad plný předpisů

Nejdůležitější pro práci v Amazonu je dodržování všech pravidel, která se týkají opravdu skoro všeho a jejichž výčet je první na řadě. Jsou tu nařízení působící poněkud nadbytečně.

Například že parkovat se smí zásadně couváním, aby při případné evakuaci nedocházelo ke zdržování a nehodám při vyjíždění. Jenže drtivá většina zaměstnanců stejně využívá svozovou dopravu firemními autobusy nebo nově vypravovaný zvláštní vlak z pražského Masarykova nádraží přímo před budovu, a tak je parkoviště prakticky prázdné.

Pak jsou tu nařízení úsměvná, jako že každý muž, jehož vousy jsou delší než 7,6 centimetru, si je musí vázat. A nakonec je tu řada přísných regulí, jako je zákaz vnášení kovových předmětů a elektroniky a především striktní požadavky na dochvilnost.

Některým zaměstnancům přijde množství předpisů přehnané, jiní zase uznávají, že firma úzkostlivě zajišťuje bezpečnost a hlavně se brání krádežím. Kamery jsou všudypřítomné a při východu je třeba bezpodmínečně projít bezpečnostním rámem. Na pracovišti smím mít jen vodu v průhledné lahvi. Limonády nebo kávu, která je zdarma, je možné sehnat v kantýně. Ven s nimi ale nikdo neprojde, mohl by v nich schovávat ukradené zboží. Noví zaměstnanci bez identifikace nesmí sami ani na toaletu. Největší problém však mají kuřáci, kteří musí ve skupině přesvědčovat instruktory, aby je vyvedli do kuřáckého přístřešku před budovou, přestože školicí místnost je od všeho oddělená a východ vede přímo na chodník před skladem.

„Tak mi ten rejstřík aspoň okopírujte,“ rozčísl nudné školení nový kolega, stále se dožaduje svého výpisu. Evidentně zklamaný vysvětlením, že kopii dokumentu stejně nebude moci použít, se alespoň marně dožaduje proplacení 100 korun, které za výpis rejstříku trestu zaplatil na poště.

Jsou tu ale i tací, kdo řeší závažnější problémy. Mladému páru se nelíbí, že má podepsat pracovní smlouvu bez toho, aby viděl sklad zevnitř a měl alespoň přibližnou představu, co vlastně bude deset hodin denně dělat. Přitom škála činností je opravdu široká. Od dárkového balení krabic se zbožím přes podpůrnou práci na odbavovací lince až po nakládání a vykládání kamionů.

„Takhle je to tu nastaveno. Chcete pracovat? Pokud ano, tak kde je problém? Pokud ne, děkujeme, můžete jít,“ dává jim na výběr jeden z náborových koučů. Dvojice volí odchod, další jsou na vážkách.

Slibovaná benevolence a možnost se na směnách či pracovním zařazení domluvit jsou najednou pryč. „Ty noční, ty denní, ty zítra, ty pozítří.“ Rozdělení si navíc s sebou člověk nese celou dobu jako cejch. Však také první, co mi nový šéf na pracovišti říká, je: „Nechoď za mnou jen s jedinou věcí – změnou směn. To půjde tak za dvaměsíce. Teď před Vánocemi určitě ne.“ „A ani pak ne,“ ušklíbne se za jeho zády jeden ze zkušenějších zaměstnanců.

Deset hodin, deset minut

Nehledě na zkušenosti s řízením vysokozdvižného vozíku končím stejně jako stovky dalších lidí na „packu“ neboli oddělení balení zásilek, jež poputují k zákazníkům. To je téměř samotný konec cesty zboží skladem, která začíná vyložením z kontejnerů a zaskladněním, pokračuje vybíráním z regálů a kompletací objednávek, balením a odesláním na nakládací rampy, odkud putuje dál do světa.

Teprve na místě si člověk uvědomí, jak tu na směně může pracovat 2200 lidí. Sklad o rozloze větší než dva pražské Václaváky je obrovský, jde o jednu z největších poboček Amazonu v Evropě, srovnatelnou s centry v polské Vratislavi a Poznani. V samotné odbavovací hale je těžké dohlédnout z jednoho konce na druhý. Všude jen automatické pásy se zásilkami a u nich tolik lidí, že není možné všechny poznat.

„Pracuje tu snad celé Ústecko. A Mostečáci, ti tu vládnou,“ směje se jeden z kolegů. Sám je z Klášterce nad Ohří, takže třeba na ranní směny, které začínají v sedm, vyráží svozovým autobusem ve 4:15. V době, kdy lidé z Prahy, již mají areál Amazonu za humny, ještě sladce spí. Takových je tu ale minimum. Desítky autobusů na více než dvaceti linkách denně přiváží lidi z okruhu více než 100 kilometrů.

„Za prací už jsem dojížděla mnohem hůř. Autobusem, tramvají, dvěma vlaky a pak ještě půl kilometru pěšky k fabrice,“ reaguje na údiv kolegyně z Litvínova. Kvůli časové rezervě jízdního řádu pro dopravní komplikace jsou tito lidé na místě někdy i hodinu před začátkem směny.

Samotná práce není ani příliš náročná. Za neustálého skenování vzít zásilku z pásu, zabalit, označit identifikačním kódem, aby se dostala pod ten správný vánoční stromeček, a poslat po pásu dál do světa. Nejprve je potřeba naučit se správný postup, protože třeba lepení krabice o krok dřív nebo později může být vyhodnoceno jako nedodržování pracovních postupů, a tedy „oceněno“ výtkou. Pak ale začne být všechno monotónní a pracovník obvykle mírně letargický. „Měli jsme tu rádia. Ale bohužel lidé víc poslouchali, než pracovali, a tak nám je sebrali,“ vzpomíná smutně kolega, který je v Dobrovízi přes rok. Firma samotná vysvětluje, že rádií je nedostatek a musí se mezi jednotlivými pracovišti střídat.

Člověk tady funguje jako stroj. Svázaný předpisy, dokonale efektivní, nepohybuje se ani příliš pomalu, ani příliš rychle. Směna trvá přesně deset hodin a deset minut, bez půlhodinové pauzy na oběd se tedy pracuje devět hodin a čtyřicet minut. Přesně. Efektivita a hladký průběh jsou nade vše.

Kdo zlobí, bude terminován

Tomu, kdo chce splnit normy a vyhnout se tak výtce, za směnu projde rukama několik set i přes tisíc zásilek, podle toho, jakou velikost dostal za úkol balit. Rychle se pak začne cítit jako zkušený mazák, který třeba při cestě do práce nedobíhá svozový autobus, protože ví, že přijede ještě jeden, a s cigaretou v klidu stojí opodál a směje se zmateně pobíhajícím nováčkům. Ostrými lokty se má cenu probíjet naopak při cestě domů. Kdo nesedí, ten kvůli bezpečnosti nejede a musí počkat na další spoj.

Příliš sebejistoty se ale může vymstít, o čemž mě přesvědčuje hned další směna. Při návratu z přestávky na jídlo jsem si nestihl včas „píchnout“ příchod .

Pozděj i na to přichází personální pracovnice a tentokrát už se průšvih nedaří usmlouvat jako první den při chůzi do schodů bez přidržování se zábradlí, což je povinné.

Přísnost k zajištění disciplíny připomíná perfekcionismus známý z východních asijských kultur, výtka tak podle přísné personalistky následuje už za protáhnutí pauzy o 36 vteřin. Mluvčí Amazonu Karel Taschner však říká, že běžně se takto trestá až závažnější prohřešek nebo jeho notorické opakování.

Nemít diplomatické schopnosti, byla by to už druhá výtka – a to se dá automaticky čekat vytýkací dopis. Za další prohřešek následuje podmínka, pak už jen vyhazov. Vmluvě zdejších manažerů označovaný jako „terminace“.

Snad to zní až příliš drsně, ostatně celá společnost je anglického slangu plná, každopádně být terminován sérií drobných faulů během jednoho týdne není nijak složité. Když kolega s humorem instruktorovi říká, že viděl jednoho ze zaměstnanců táhnout paletový vozík ledabyle jen jednou rukou, dočká se odpovědi s vážnou tváří, že takové bezpečnostní prohřešky musí hlásit.

Odchod ze směny zpestřila policie. Jeden ze zaměstnanců se rozhodl prověřit v podstatě neprůstřelná bezpečnostní opatření a zkusil pronést ven mobilní telefon. „To tu máme pořád. Každý druhý tu vymýšlí, jak ukrást nějaké zboží. Není to ani první pokus o vynesení něčeho v tělesných útrobách. Jeden se tu i přezouval do nových bot a svoje staré škrpály chtěl místo toho odeslat zákazníkovi,“ vzpomíná jeden ze zkušenějších kolegů.

Monotónní směny se přeruší o dva dny později, když je přes dva tisíce lidí evakuováno z budovy kvůli požáru. Oheň se rozhořel mezi regály s uskladněným zbožím a způsobil škody, které hasiči odhadli na tři miliony korun. Je to snad jediný způsob, jak se dostat ven z budovy bez kontroly. Prokázat, že šlo o krycí manévr krádeže, jak mnozí spekulují, se zatím nepodařilo, nebylo by to ale poprvé. Balík hořel už v říjnu, kdy ho zaměstnanec zapálil úmyslně.

Po velkém naléhání se mi daří vymoci, že si nudný desetihodinový stereotyp po Novém roce osvěžím tréninkem v čerstvě ohořelém oddělení „picku“, které v koloběhu zboží předchází současnému stanovišti u balení zásilek. Třípatrová věž dlouhých uliček vysokých regálů s uskladněným zbožím tvoří třetinu rozlohy skladu . Tady zaměstnanci připravují zboží k odeslání a během směny nachodí v průměru 12 kilometrů. Podle zkušených harcovníků se však dá dostat na několikanásobek. Třebaže přitom dlouho nemusí potkat živou duši. Díky skenerům, které používají, šéfové vidí, jestli pracují dobře a nemohli by pracovat lépe.

Bav se a plň normy

K tomu už ale nedojde. Práci končím jako jeden z mnoha po pár dnech, ještě před Vánocemi. Fluktuace lidí je opravdu vysoká, instruktoři zaučují další nováčky skoro každý týden.

Odcházím právě včas, kvůli nákupnímu vrcholu roku se zvedají normy, a jakmě upozorňuje vedoucí, je třeba je plnit na 120 procent. Mluvčí firmy Karel Taschner to následně zpochybňuje. „Cíle jsou nastaveny na základě výsledků všech stávajících zaměstnanců a pojem plnit normy se nepoužívá. Fakt, že objem práce je ve špičce větší, kompenzujeme extra příplatky, bonusy a odměnami včetně obědů zcela zdarma,“ vysvětluje.

„Někdy po nás šlapou, to jo. Je to stres, ale na druhou stranu, je to dobře zaplacené. Přežil jsem jednu vánoční špičku, přežiju i tu druhou,“ říká na rozloučenou vůbec nejzkušenější kolega, který v Dobrovízi pracuje od samotného otevření před rokem a půl. „Asi jsme odolnější než ti Němci,“ dodává s úsměvem.

Zdi budovy zdobí motivační nápisy a slogany. Když naposledy míjím ten nad hlavním vchodem, jenž říká „Work hard, have fun, make history“, tedy „Pracuj tvrdě, bav se, tvoř historii“, říkámsi, jestli té zábavy nebylo příliš a nakonec mě přece jen nedostihne vytýkací dopis. Kdyby totiž někdo zkontroloval záběry z kamer, zjistil by, že jsem při odchodu v záchvatu rebelie seběhl schodiště pruhem vyznačeným pro chodce stoupající do patra.

Z americké garáže
do obřího českého skladu

Psal se 5. červenec 1994 a tehdy třicetiletý Jeff Bezos s ještě bujnou kšticí pilně pracoval na Wall Street. Jeho pozornosti neunikla začínající internetová revoluce. Rozhodl se proto rychle - jak se na finančníka sluší - dát výpověď a založit vlastní internetovou společnost.

„Probuzením pro mě byla překvapivá statistika, že využívání webu rostlo na jaře 1994 meziročně o 2 300 procent. Víte, věci nerostou takhle rychle. To je velmi nezvyklé. A tak jsem začal přemýšlet, jaký byznys plán by v kontextu tohoto růstu dával smysl,“ vzpomíná na svoje začátky Bezos v knize The Everything Store: Jeff Bezos and the Age of Amazon.

Dnes má firma, v jejímž sortimentu lze – jak logo napovídá - nalézt všechno od A do Z, tržby 107 miliard dolarů ročně. Vedle toho pak skoro tři sta tisíc zaměstnanců po celém světě, z nichž velkou část tvoří právě "automatizovaní" lidé v obřích skladech po celém světě. Kromě toho jde ale i o jednu z největších technologických firem a jejich serverové služby (cloud) jsou jasným lídrem rychle se rozvíjejícího trhu. Sám Bezos si pak mohl dovolit koupit si třeba slavné noviny Washington Post a dokonce si staví vlastní raketu pro cesty do vesmíru.

Příběh Amazonu, spolu s čínskou skupinou Alibaba jednoho ze dvou největších internetových prodejců na světě, přitom začal stejně jako příběhy Microsoftu, Applu a mnohých dalších v garáži, v tomto případě doslova v obýváku.

Bezos si vytvořil seznam 20 produktů, které by se potenciálně daly prodávat online. Nakonec se rozhodl pro knihy, protože nebyly drahé a byla po nich široká poptávka napříč společností. Základní kapitál Bezos získal od svých rodičů, kteří pro naplnění jeho vize riskovali životní úspory. A to přesto, že nevěděli, co to je internet a přesto, že jim jejich syn řekl, že existuje sedmdesátiprocentní šance, že o své statisíce dolarů přijdou.

Už o rok později ale firma získala investici osm milionů dolarů od společnosti Kleiner Perkins Caufield & Byers a když v roce 1997 vstoupila na burzu, rozprodaly se její akcie za 54 milionů. V roce 1999 si tak investoři z Kleiner Perkins mnuli ruce nad zhodncením svých peněz o 55 000 procent.

Přestože prodeje se za pár týdnů vyšplhaly na 20 tisíc dolarů týdně – v době, kdy internet a nakupování online domácnosti prakticky neznaly – Amazon všechno investoval do rozvoje a čistý zisk se kolem nuly nebo i pod ní pohyboval ještě před několika lety. Od roku 1998, kdy firma začala nakupovat, učinil Amazon přes 40 velkých akvizic v různých oborech a dnes lze na jeho stránkách nalézt prakticky všechno. Vyrábí vlastní elektroniku a super úspěšné a průkopnické jsou jeho elektronické čtečky knih Kindle. Dalo by se říct, že si tak vytrhává vlastní kořeny.

V roce 2015 společnost předstihla Walmart a stala se nejhodnotnějším maloobchodním prodejcem v USA a na konci třetího čtvrtletí letošního roku byla dokonce čtvrtou nejhodnotnější veřejně obchodovatelnou společností světa. Celosvětově má přes 300 milionů zákazníků a velkou část z nich obsluhuje z jednoho z hlavních evropských logistických center, které se nachází ve středočeské Dobrovízi, jen pár kilometrů západně od Prahy.