Sklípek na Znojemsku je práce studentů. Laciná, jednoduchá a skvělá

Vrbovec je malá obec na jihovýchod od Znojma, kde otec spoluautorky návrhu před několika lety zakoupil vinný sklep. Byl krásný, ale přece jen potřeboval rekonstrukci a dostavbu. Především jeho vstupní, nadzemní část.

Původní stav

Ta je dnes tvořena malým jednopodlažním prostorem s klenbou. Na monumentalitě a velkorysosti jí dodává správné rozhodnutí autorů o symetričnosti průčelí. Dubová vrata jsou natřená na modro a odkazují tak k původnímu názvu U Modráka. Jejich skutečná velikost je pocitově zvětšena zešikmeným ostěním. Na cestu dále hledí dvě malá okénka – jedno z toalety, druhé ze zázemí. U obou je uplatněna stejná zvětšovací strategie. V interiéru je toaleta a zázemí od vstupního prostoru oddělena posuvnými příčkami z dřevoštěpových desek, jež působí hodně provizorním dojmem a nejvíce poukazují na lacinost celkového řešení. Kontrast vůči bytelným vstupním vratům je značný, ale v malém předprostoru se snese. Světlo dovnitř proniká okénky a úzkým světlíkem a doprovází vás do hloubky dispozice.

Vnější symetriimírně narušuje jen dubová lavice, na kterou si může sednout kdokoliv, kdo jde kolem. Krásný projev vstřícnosti, který možná dříve k venkovu patřil a dnes ho můžeme vidět ve středomořské oblasti, ale v Česku zrovna častý není. Eleganci a čistotu tvaru podtrhuje bílá barva ovápněné fasády. Nad klenbou ji doplňují trsy divoké trávy, která porůstá střechu. Oproti nejbližším sousedům je průčelí velikostně nejmenší, ale dojmově největší. Vstupní část působí, jako by tu stála odjakživa. Historický dojem podtrhuje tradičně vyvedený letopočet nad vstupem. Číslo na něm však skutečně překvapí.

Tři odlišné vnitřní prostory

Z malého předprostoru vstoupíte dalšími vraty do hlavního společenského prostoru sklepa. Do země více zapuštěný, a tedy vyšší prostor je nově prosvětlen úzkým světlíkem proříznutým do původní klenby. Dolů se sestupuje po průmyslovém ocelovém schodišti se stupni tvořenými protiskluzně vzorovanými plechy. Na podlaze je vylita nová betonová podlaha. Jedinými prvky prostoru jsou stůl, dvě lavice, krb a lustr.

Schody, lavice, stůl, krb a lustr. To jsou nové zásahy uvnitř hlavního prostoru.

Ten odkazuje na původní stav, kdy pod stropem viselo kolo povozu. Ze čtveřice interiérových zásahů působí nejhůře: tři zářivky tvořící hvězdici, která se pak odráží i na dně vinných skleniček (krásný a vtipný detail), jsou zasazeny do ocelového obvodového pásu. Ten slouží zároveň jako stínidlo, ale přece jen je zbytečně masivní. Je to řešení na půl cesty. Buď měl být lustr ještě výraznější, tedy skutečnou dominantou prostoru, která strčí všechny ostatní prvky do kapsy, anebo naopak výrazně subtilnější a ve zhasnutém stavu takřka nepřítomný. Krb, částečně zapuštěný do boční zdi, je vytvořen podle individuálního návrhu. Kouř odchází skrze ocelový tubus, který se křivkovitě zužuje a je umně zasazen pod horní klenbu. Je tvořen dvojitým pláštěm, a tak se o něj můžete opřít i při rozpáleném ohni a použít jeho vodorovnou část jako malý bar. Do komína je přístup i z venkovní udírny. Lavice a stůl jsou realizovány stejným způsobem: deskové části z dubového masivu, který nejlépe odolává vysoké vlhkosti ve sklepě, a nohy z ocelové výztuže. Ta nábytku dodává drsnějšího výrazu, pro prostředí sklepa adekvátního. Lavice jsou doplněny kolečky, která umožňují snadnou manipulaci a případné přesunutí lavice blíže ke krbu.

V dlouhém a nízkém sklepním prostoru, jehož vstupní svažující se část byla nově předlážděna, jsou uskladněny ve vodorovné pozici lahve. Na stojanech tvořených původními betonovými sloupky, které byly příliš těžké na to, aby je někdo ze sklepa odnášel ven, a tak musely být využity. Jsou propleteny ocelovým drátem, jehož tloušťka byla stanovena empiricky. Tedy metodou pokus-omyl. A vyústila v průřez, který je větší, než autoři původně doufali. Ale přece jen, plné lahve něco váží.

Blahodárná krize

Tři značně odlišné prostory seřazené za sebou tvoří překvapivě komplexní prostorový zážitek. Malý bílý vstupní prostor. Vysoký, cihelný, zaklenutý, s ohněm a světlem přicházejícím skrze strop. Úzká, nízká a dlouhá sestupující kamenná chodba.

Vinný sklípek ve Vrbovci, vlastní sklep s nově realizovanými stojany.

Na to, že oba autoři ještě studují, jde o překvapivě vyzrálé dílo, kde si jednotlivé části vzájemně odpovídají a tvoří spolu harmonický celek. Sjednocení bylo pochopitelně rovněž navozeno nízkými stavebními náklady, šlo tedy o pokus, jak ‚z brambor a vody uvařit hody‘. To byla dlouhá léta socialismem kultivovaná schopnost, která se v devadesátých letech vytratila a byla nahrazena způsobem ‚pejsek a kočička vaří dort‘. Neboli po dlouhých letech vynucené práce s omezenými stavebními prvky přišla doba hojnosti, kdy bylo třeba vše vyzkoušet, pokud možno na jedné stavbě.

Zdá se, že všeobecná hospodářská recese a nejen ekonomická nejistota vede klienty – a tedy i architekty – znovu k práci spíše s bramborami a vodou, což vnímám jako povzbudivou zprávu pro české prostředí. Kéž by se podobně začali chovat i veřejní zadavatelé, nejen ti soukromí!

Závěrem drobná poznámka, která do architektonické recenze nepatří, ale v tomto případě ji není možné vynechat. Víno tu mají vynikající.