Škody, o nichž nevíme

Příkladem z té první kategorie je výhodná státní půjčka pro americké automobilky ve výši 25 miliard dolarů. Dáreček, o který předtím automobilky žadonily, spíš jen aby nevyšly ze cviku, Kongres teď odhlasoval jen tak mezi řečí - když rozhodujete o 700 miliardách, změní vám to měřítka. Přitom důvody zůstávají stejně slabé jako dřív - Detroit chce podporu na nepředvídané náklady, jako je vývoj úspornějších vozidel, které celá léta předvídal každý kromě nich.
Evropští výrobci zavětřili příležitost: „Je naprosto nutné, aby Evropská komise udělala to samé,“ prohlásil šéf Fiatu. „V USA to bylo dvacet miliard dolarů, v našem případě je to čtyřicet miliard eur, protože máme dvojnásobnou kapacitu.“ Je to argumentace jako ze školky, ale úspěch nelze vyloučit, protože vedle bilionu eur, jež potečou do bank, jsou to drobné.

Z jiného soudku jsou události, ke kterým by nikdy nedošlo, kdyby veškerá pozornost politiků a médií nebyla vytížena finančními trhy. Evropský parlament minulý týden posvětil vysoce kontroverzní klimatický balíček, který má do roku 2020 snížit emise CO2 o pětinu (ještě o něm bude rozhodovat Evropská rada). Zvýší ceny elektřiny v Evropě o 23 procent a ročně bude stát 73 miliard eur (podle vlastního odhadu komise), nesmyslně dotuje škodlivá biopaliva a možná způsobí stěhování těžkého průmyslu z unie. Pokud se budeme po letech ptát, jak někdo mohl takový nesmysl schválit, vzpomeňme si na krizi. A až se budete v roce 2010 divit, kdy že EU zakázala klasické žárovky, bylo to taky v říjnu 2008.

I v zahraniční politice došlo ke krokům, které vzbuzují pochyby, zda byl ve chvíli rozhodnutí v místnosti někdo dospělý. Vyřazení Severní Koreje z amerického seznamu sponzorů terorismu je jedním z nich. Nejhorší jsou ale patrně ty škody, o nichž ještě teď nevíme, protože ten, kdo by si jich za normálních okolností všiml a zarazil je, se v posledních týdnech věnoval něčemu jinému.