Nikdy jsem nebyla ani tím nejmenším možným fanouškem žádného z lyžařských sportů. Nedokázala jsem totiž pochopit, že ona deklamovaná radost z pohybu spočívá v tom, že se na laně necháte vytáhnout na kopec, abyste vzápětí, pevně připoutáni k jednomu či dvěma prknům, co nejrychleji zase sjeli dolů. Druhá lyžařská varianta nabízí pro změnu jedinečný zážitek z úprku zmrzlou krajinou, přičemž prkna, ke kterým máte připevněné špičky bot, soustavně podkluzují. Navíc se zadýcháte.
Proč to dělat, proboha? Vždyť je to tak... nepohodlné! A nebezpečné! A to ani nemluvím o natolik podivuhodných věcech, jako je termoprádlo. Zkuste vyslovit „termoprádlo“ a pak zkuste vyslovit „Agent Provocateur“ (kdybyste náhodou nevěděli: jde o značku luxusního spodního prádla). Už po zvuku se dá poměrně snadno odhalit, co vítězí.
Protože všechno ve vesmíru musí být v rovnováze, je můj partner logicky lyžařem vášnivým. Po léta se mě pokoušel naučit na lyžích aspoň správně stát, a jistě by jako lyžařský instruktor neselhal tak fatálně, kdyby se nesnažil naučit lyžovat někoho, kdo se to naučit nechce, navíc je vzteklý už jen proto, že je donucen pohybovat se na veřejnosti v termoprádle a odporných kalhotách vydávajících šustivý zvuk. Po letech každozimních bojů jsme nalezli snesitelný kompromis: já se mu neposmívám, že ho věku navzdory uspokojuje jezdit týden v kuse nahoru a dolů, on se zase smířil s tím, že když mě zanechá v dobře vytopené horské boudě s knihou a sklenicí červeného, budu to nejspokojenější děvče na světě. Navíc si neublížím. Adíky tomu mi už nepřijde tak zbytečné na hory jezdit.
Přestože jsem nikdy na horách nebývala jedinou čtenářkou mezi lyžaři, v posledních letech se nelyžaři na hory nějak stahují. A nejde jen o mně známý model lyžař-nelyžař, nýbrž o páry kompletně nelyžařské. Do hor se vydávají s jediným cílem: ukázat se tam.
Tato skupina osob, která na hory rozhodně nepřibyla kvůli lyžování, se rekrutuje z řad našich domácích celebrit. Kdo ve Špindlu nestráví mezi Vánocemi a Novým rokem aspoň pár dní, prakticky v českém mediálním prostoru neexistuje. Namísto lyžování se ovšem naše elita věnuje... módě.
Fashion show na sněhu Hory jsou jediným místem, kde bych byla ochotna dlouhodobě snášet pohled na lidi, kteří se pohybují v kalhotách Rejoice, sportovních kostkovaných kalhotách, které mají bůhvíproč na zadku hnědou záplatu. Na hory totiž, na rozdíl od center měst či divadel (dokázala jsem ty nevkusné kalhoty potkat dokonce i v divadle Archa), sportovní oblečení tak nějak patří.
Jaké to ovšem bylo překvapení, když jsem si letos připadala spíš jako na velkých přehlídkách! Žádné popelářské kalhoty, žádný multibarevný šusťák, žádné ošklivé boty s vysokou podrážkou, žádné péřové bundy. Letos byly na horách vidět poslední modely z kolekcí těch nejdražších světových módních značek.
Celebrity se totiž z pražských kaváren přesunuly do Špindlu. Učinily tak zřejmě proto, že potřebovaly vyvenčit své zimní modely, k jejichž prezentaci v Praze mnoho příležitostí není. Jenže - lyžujte v Dioru. Vyválet se v modelu za desítky tisíc je přece jen pitomé, a proto jsme všechny ty známé tváře potkávali zásadně v kavárnách a restauracích. Ale účel to splnilo: tisk se předháněl v odhalování značek a cen, celebrity se ukázaly mimo Prahu, a protože se pohybovaly na horách, dalo se očekávat, že pravděpodobně i sportují, což jim lehce posunulo image k lepšímu obrazu. Přijde mi to ovšem jako příliš velká oběť: přece existují tisíceré mnohem snazší způsoby sebeprezentace než cesta do Špindlu, která se pojí se zácpami, nutností nasadit řetězy na kola, o mrazu ani nemluvě.
Lyžuje tu vůbec někdo?
Špindlerův Mlýn je pravděpodobně nejznámější české lyžařské letovisko. Je ovšem absurdní toto místo nazývat českým Svatým Mořicem, neboť kvality švýcarského letoviska Špindl nedosahuje v žádném směru. Co má naopak se Sv. Mořicem společného, je právě ona hustota celebrit, které se tam v zimě prostě musí ukázat. Jenže v Mořici potkáte na sjezdovkách prince Charlese, Borise Beckera nebo Roberta de Nira, ve Špindlu už lyžuje jen Václav Klaus. Zbylé domácí „celebs“, mezi které jistojistě patří mág Marek Dalík, podivuhodná Agáta Hanychová nebo zlatý synek premiérův Tomáš Topolánek, lyže nenasadili zřejmě ani jednou. Sněhu nejblíže se dostala nejdražší žena českých svahů Andrea Verešová, a to na starých dobrých saních.
Nejdřív vyslovte „Agent Provocateur“, potom „termoprádlo“. Upřímně: které chcete?
