Oslovili mě kolegové v předsednictvu, jmenovitě Martin Bursík. Ukázalo se totiž, že část strany není ochotna přijmout nominaci člověka, který by nevycházel ze Strany zelených. Považuji to za nesmyslnou podmínku a myslím si, že zelení jsou právě tou stranou, která by měla zůstávat otevřená. Nakonec se ale ukázalo, že bude vhodnější hledat mezi námi samotnými. Někoho, kdo bude mít silný mandát zevnitř strany a zároveň bude schopen řešit problémy, které se ve školství nakupily.
V resortu, do jehož čela míříte, je opravdu řada problémů. Chtělo se vám vůbec do toho?
Svou kandidaturu chápu jako něco, čím vycházím vstříc situaci uvnitř zelených. Víte dobře, že jsem se věnoval zejména zahraniční a evropské politice. Právě ta posledně jmenovaná má však i velmi rozsáhlou oblast, která se školství, vědy a výzkumu týká. Tyto věci jsou samozřejmě důležitou součástí školství i na národní úrovni.
V oblasti školství nejsem tolik zběhlý, ale jako politik jsem schopen politického rozhodnutí. Kladu si za cíl zvýšit kulturu dialogu, která se v tom resortu se všemi jeho zúčastněnými stranami vede.
Prezident Václav Klaus řekl, že vás kvůli vašemu nízkému věku bude jmenovat s roztřesenýma rukama. Co tomu říkáte?
Rozhodně to nebudu přijímat s rozklepanými koleny. Chápu obavu pana prezidenta z toho, že někdo takhle relativně mladý je vůbec ochoten přijmout zodpovědnost za takhle důležitý resort. Já tyto obavy ale nesdílím, protože mám za sebou velmi rozsáhlou zkušenost z Evropského parlamentu, nevládních organizací, zastupitelstva a Strany zelených. Moje zkušenost z politiky je komplementární.
Resort je bez řádného vedení už skoro dva měsíce. Jak dlouho očekáváte, že se budete aklimatizovat? Sám jste řekl, že vaše odborné znalosti nejsou největší... Neřekl jsem, že jsem se školstvím nikdy nezabýval odborně. Jde jen o jednu část, naopak jinou částí, tím myslím tou evropskou, jsem se zabýval velmi rozsáhle. Očekávám, že aklimatizace nemůže být delší než několik dní, maximálně týdnů. Je potřeba zejména personálně posílit oblast čerpání evropských fondů. Kromě toho je nutné odvrátit blížící se stávku školských odborů. Tyto dva body absolutně nesnesou odkladu. Znám odborníky, vím, komu naslouchat a vím, koho s sebou přivést.
A koho s sebou přivedete?
Svůj tým velmi průhledně představím, ale až poté, co budu jmenován prezidentem. Můj tým by měl být tvořen nezávislými odborníky. Odmítám koncept stranické legitimace jakožto relevantního parametru schopností daného člověka. Na prvním místě je odbornost. Na druhé straně žádné rozsáhlé změny nechystám. Mám ale velmi konkrétní představu o tom, kde je možné práci ministerstva zefektivnit.
Stávka učitelů, která zatím připadá na 4. prosince, bude zřejmě to první, čím se jako ministr budete zabývat. Víte, kvůli čemu je svolána?
Protože finance ve školství jsou dlouhodobě podhodnocené a platy učitelů jsou neadekvátní tomu, jakou váhu by učitelé měli ve společnosti mít. To je dlouhodobá věc a týká se rozpočtového nastavení, nikoliv jednoho rozhodnutí. Odmítám se ucházet o přízeň učitelů nějakými planými sliby. To, co nabízím, je velmi věcné jednání.
Víte, kolik činí průměrný plat českého učitele? Kolik podle vás představuje to adekvátní ohodnocení?
Je to kolem dvaceti tisíc (22 tisíc, pozn. red.). Není to adekvátní plat. Tím ale nechci učitelům nadbíhat. Oni v této společnosti žijí, a tak vědí, na co máme a na co ne. Pokud tady bude vůle jednat, diskuse není vůbec uzavřena.
Budete na odboráře apelovat, aby stávku zrušili?
Bohužel musím říct, že ten požadavek tří miliard je nereálný. Bude nutné dohodnout se na něčem, co bude přijatelné pro obě strany. To, co přesně udělám, to vám ale řeknu až ve chvíli, kdy budu ze své pozice schopen tyto kroky realizovat. Zatím jsem jen poslanec, který se uchází o funkci ministra školství. Je nutné vysokým školám usnadnit cestu k penězům
Dalším velkým problémem je čerpání evropských peněz. Jak toto budete řešit? Nejprve je potřeba říci, že řada těch problémů je způsobená nesmyslným nastavením, které jsme udělali. Nyní je důležité odpovědět na výhrady Evropské komise a zajistit vnitřní provázanost v š e c h složek operačních programů. Potřebujeme také získat kvalifikované a nezávislé lidi, kteří budou fondy administrovat. Překážky, se kterými se nyní setkáváme, jsme si nakladli sami. Je třeba se na systém čerpání podívat nejen pohledem správce peněz, ale pohledem konečného uživatele, kterým jsou univerzity. Je nutné vysokým školám co nejvíce usnadnit cestu k těmto penězům, aby mohly větší část svých kapacit věnovat zkvalitňování těch programů, a nikoli vyřizování administrativních překážek.
Premiér nedávno představil program Vivat, který pod sebe stahuje peníze z evropských fondů pro vědu a výzkum. Byl jste sice nasazen na ministerstvo školství hasit oheň, ale peníze si pod sebe stáhla Rada pro vědu a výzkum, v jejímž čele stojí premiér.
Rada do toho samozřejmě má co mluvit. Myslím si, že je zcela v pořádku, aby vláda měla ambici sdružit prostředky, které mají vědě a výzkumu sloužit v rámci nějaké strategické vize. Nápad to není špatný a je potřeba se bavit o jeho nastavení.
Jaký je váš názor na školné na vysokých školách?
V koaliční smlouvě máme větu, a to je, že se školné nebude zavádět. Za tím pevně stojím. Rozhodně ale chceme otevřít debatu o větším zapojení soukromých zdrojů do školství. Na základě mezinárodních srovnání se ukazuje, že naše školství je v mnoha vrstvách velmi selektivní. Velkou roli hraje to, z jakého sociálního prostředí studenti pocházejí. To musíme změnit. Musíme se na to podívat moderněji - zda jsme schopni nabídnout vzdělání i skupinám, které jsou z něj nyní vyloučeny. Jsme nyní v situaci, kdy se sociální status stává dědičným. Tento problém zavedení školného neřeší, a proto není na pořadu dne.
Tento problém ale začíná už na základních školách, kdy si děti vybírají střední školu?
To je velký problém. Je potřeba pracovat se školami nikoliv jako s budovami, ale jako s prostředím, které má mít dostředivé tendence. Škola má fungovat na principu integrity, a to nejen žáků a učitelů, ale také rodičů. Takto se já dívám na školství. Jsou tu sociálně vyloučené skupiny a nejde pouze o Romy. Musíme s tím pracovat, protože je v sázce, že Česká republika za deset let nebude schopná obstát v globalizaci.
