Dostali jste se na střední školu a máte pocit, že jste rozhodli o svém příštím životě? Stejný dojem měla před lety Lucie Kardová. „Když mne přijali na sportovní gymnázium, byla jsem šťastná! Nabízeli dvě sportovní odvětví - plavání a atletiku. Já byla od malička delfín, takže jsem si vybrala plavání, kterému jsem se už nějakou dobu věnovala.“
V tercii se ale všechno změnilo. Lucie byla delší dobu nemocná, to se podepsalo na jejím sportovním výkonu a plavání ji přestalo bavit. „V době, kdy sport ustoupil do pozadí, jsem si začala uvědomovat, že se budu muset rozhodnout, co bych si v životě přála dělat a čím se jednou budu i živit. Gymnázium se mi bez sportu smrsklo na přípravu na vysokou školu. Mě ale žádná nelákala, nehledě k tomu, že ani mé školní výsledky nebyly nijak vynikající. Uvědomovala jsem si, že bych se cítila líp například na zdravotní škole.“
Lucie v patnácti přešla na zdravotnickou školu. Změnu své vzdělávací trasy považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Úspěšně odmaturovala, pracuje jako zdravotní sestra na chirurgii a tvrdí, že ji tahle práce naprosto naplňuje.
Zvolit si v mládí, někdy ještě v dětství, správnou vzdělávací cestu není úplně jednoduché. Mladí lidé v té době většinou ještě dost dobře nevědí, co by je bavilo a co ne, na co stačí a kde se budou zbytečně trápit. Mnozí jen chtějí vyhovět přání rodičů nebo prostě odložit rozhodování o profesi na později. Pomoci může porada s odborníky, například z pedagogicko-psychologických poraden, kteří umějí říct, na co se žák hodí víc a na co méně. Přesto se stovky dospívajících dostávají každoročně do podobné situace jako Lucie. Mohou ji překonat a přinutit se dodělat školu, pro kterou se rozhodli původně. Mnozí ale spíše se studiem skončí předčasně, aniž získali maturitu, a nejsou vlastně ničím. V takovém případě je rozumnější školu nebo obor změnit.
„Rodiče jedné dívky se na mne obrátili, když byla jejich dcera v druhém ročníku střední zdravotnické školy, obor oční optik,“ vzpomíná poradkyně pro volbu povolání Pavla Houštecká. „Bylo evidentní, že ji to vůbec nebavilo, dokonce se zdálo, že si k oboru vybudovala negativní vztah, který se projevil i v jejím prospěchu.“ Výsledkem profitestu u psychologa a motivačního pohovoru byl přestup na jinou střední školu, obor ekonomika a podnikání. Studium se sice o rok prodloužilo, ale změna školy byla v tomto případě dobrým krokem.
V Česku existují i možnosti změnit studijní program v rámci jedné školy. Například Střední průmyslová škola dopravní v Praze-Motole nabízí jak maturitní obor autotronik (diagnostika automobilů), tak tříletý obor automechanik. Teoreticky je možné, aby například žák tříletého oboru, který vykazuje vyšší studijní schopnosti než jeho spolužáci, přešel do maturitního oboru. Ředitel školy František Novotný však konstatuje, že daleko běžnější jsou přestupy opačné: z maturitního čtyřletého oboru na tříletý. „Přitom nemálo z těch, kdo získali v první fázi výuční list, nastoupí potom ještě na nástavbové maturitní studium a s úspěchem je dokončí,“ upozorňuje zkušený pedagog, který šel sám stejnou cestou a vystudoval nakonec i vysokou školu. Podle něj je to otázka zrání.
Snaha rodičů umístit dítě bezprostředně po ukončení základní školy za každou cenu na obor ukončený maturitou není vždycky optimálním řešením. Dodělat si maturitu později bývá často lepší, protože mladí lidé už bývají motivovanější. Mnozí pokračují dokonce ještě dál a pustí se do vysokoškolského studia. Pavla Houštecká konstatuje, že i po maturitě na průmyslové škole je ještě čas přehodit výhybku a pomýšlet třeba i na filozofickou fakultu.
Jak přestoupit na jinou střední školu Než se rozhodneme ke změně školy nebo oboru, je dobré kontaktovat poradce pro volbu povolání, případně absolvovat testy, které odhalí vaše předpoklady a meze. Dobré je mít uzavřený ročník, protože vysvědčení, či aspoň jeho část, je možné započítat do dalšího studia. O tom, jestli můžete začít na jiné škole, rozhoduje výhradně ředitel té školy. Na něm je, do kterého ročníku vás zařadí a zda budete muset dělat nějaké rozdílové zkoušky.
