Angela Merkelová a Wolfgang Schäuble, německá kancléřka a její současný ministr financí, spolu působí v nejvyšších patrech německé politiky téměř 28 let.
Kostlivci ve skříni lídrů AfD? Zaměstnávání migrantky ze Sýrie a revize nacismu |
Šéfka vlády považuje Schäubleho řadu let za nejdůležitějšího člena svého kabinetu. Dlouho bylo proto považováno za téměř jisté, že pokud to dovolí politikovo zdraví, bude jako ministr financí ve vládě pokračovat.
Pět dní před volbami se ovšem rozhořel o budoucího strážce státní pokladny zásadní spor.
Může za to požadavek liberálních Svobodných demokratů (FDP), jenž zazněl během uplynulého víkendu.
„FDP by neměla být součástí žádné vlády, v níž by nekontrolovala ministerstvo financí. Jedině tak můžeme zajistit splnění klíčových předvolebních slibů, jako je lepší financování školství,“ citoval deník Bild člena liberálního vedení Alexandra Hahna.
V podobném duchu se vyjádřili i další čelní představitelé strany a pro Merkelovou tím vzniká otázka, co bude po volbách se Schäublem. Liberálové přitom možná budou za několik dní, až bude jasné rozložení sil v parlamentu, ve velmi výhodné pozici.
  |
Je totiž pravděpodobné nejenom to, že se jim po čtyřleté přestávce znovu podaří dostat se do Spolkového sněmu, ale že nakonec budou i součástí příští vlády.
Dokonce by mohla nastat situace, že by obsazení důležitého ministerstva pro ně bylo klíčovou podmínkou pro vstup do vlády. Němečtí křesťanští demokraté (CDU) by tak nemuseli pokračovat v neoblíbeném spojenectví se sociálními demokraty (SPD).
Liberálové zase nechtějí zopakovat chybu z roku 2013, kdy jejich člověk obsadil křeslo ministra zahraničních věcí. To je sice prestižní, ale z hlediska splnění předvolebních slibů zcela nepoužitelné.
Užitečný oponent
Vzdát se Schäubleho by přitom mohl být pro Merkelovou velký problém. Ačkoli jejich vztah není bezproblémový a předsedkyně CDU měla například v minulosti zabránit tomu, aby se stal Schäuble spolkovým prezidentem, vyvinula se mezi oběma politiky efektivní dělba práce.
Dobře to bylo vidět před dvěma lety, kdy vrcholila krize okolo dalšího členství Řecka v eurozóně. Zatímco Schäuble si přes média na dálku vyřizoval vzkazy s tehdejším radikálně levicovým řeckým ministrem financí Janisem Varufakisem a přicházel stále s novými podmínkami, hledala Merkelová dohodu. Když pak Schäuble Řecku pohrozil vyloučením z eurozóny, mohla jeho šéfka převzít roli zachránkyně eura.
O pár týdnů později stáli Merkelová a Schäuble proti sobě znovu. Tentokrát šlo o důsledky uprchlické krize z druhé poloviny roku 2015. Na sklonku roku byla nálada uvnitř CDU vůči kancléřce natolik nepřátelská, že se veřejně psalo o plánech na její svržení.
Novým šéfem vlády se měl stát právě Schäuble, jenž by po mnoha letech čekání dosáhl na úřad, který mu kdysi sliboval už kancléř Helmut Kohl. Avšak loajální Schäuble pokušení odolal a vzpoura proti šéfce se nekonala.
Právě obě klíčové události roku 2015 ukázaly, jak moc je Schäuble pro Merkelovou nepostradatelný. Stal se pro ni totiž důležitou spojkou na konzervativní křídlo CDU, jež kancléřka v minulých letech často zanedbávala.
Jeho autorita pramení hlavně z toho, že patří k matadorům německé politiky. Členem parlamentu je 45 let, 15 let zastával různé pozice ve vládě. Od roku 1990, kdy na něj byl spáchán atentát, je na vozíku.
