Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Sledujte své pocity, nevyhoříte

Česko

Syndrom vyhoření obchází manažery jako neurčitá a nevyzpytatelná hrozba. Přepracovaných a zničených manažerů si všímají i headhunteři, pro něž tito lidé představují velice ožehavé uchazeče.

Už v okamžiku, kdy si s uchazečem podává ruce, si headhunter všimne, že něco není v pořádku. Tenhle člověk nemá „drajv“, elán ani zájem, pomyslí si headhunter a během pohovoru z něj dostane zvláštní pocit. Jako by jednal s živou mrtvolou. Člověk, který proti němu sedí, nemá ve skutečnosti o práci zájem, nemá totiž opravdový zájem vůbec o nic. Pokud se snaží získat nějaké zaměstnání, tak jenom ze setrvačnosti. Někdy proto, aby dokázal splácet měsíční výdaje, jindy z důvodu, že si nedokáže představit nic jiného než chodit do práce. Je však nepoužitelný jako vyčerpaný ropný vrt. V poslední době se headhunteři setkávají s vyhořelými manažery častěji a nepovažují to ani trochu za příjemné setkání.

Důvod je nasnadě. Tlak na řídící pracovníky a na jejich výsledky stoupl. Někteří to ustáli, jiní nevydrželi tempo, a aniž by si to zpočátku uvědomili, podlehli syndromu vyhoření. Pro některé to znamená konečnou v kariéře, pro další dlouhé zotavování. A pro headhuntery několik nepříjemných schůzek s „živými mrtvými“.

„Naši klienti jsou z různých oblastí. Jak vrcholoví manažeři, tak střední management, kterým to ti vrcholoví platí. A někdy si to platí i sami,“ popisuje škálu svých klientů Aleš Kalina, který se specializuje na koučink při řešení depresí. „Jde ale také o lidi z vlády a podobně. Nevidím mezi odvětvími žádné rozdíly či tendence. Prostě jsme jenom lidé a jako lidé máme tytéž problémy celá staletí.“

Podle Aleše Kaliny je v České republice situace stabilní, v posledních měsících k žádnému dramatickému nárůstu klientů nedošlo. Ovyhořelé manažery se Kalina rozhodl starat komplexně a podle svých slov nemůže přesně říci, kdo trpí vysloveně syndromem vyhoření a kdo ne. Vnitřní komplikace jsou podle něj provázané mezi sebou. Práce, peníze, zdraví a vztah se navzájem ovlivňují a problém může nastat v kterémkoli z těchto kvadrantů. Pak se většinou přesune do dalších, až nakonec v jednom z nich vybublá na povrch.

„Pokud manažer přijde se svým pracovním problémem, vždy se ve finále zjistí, že nešlo jenom o problém v práci, ale také o nějaké starosti doma, popřípadě o potíže se zdravím či ve financích,“ říká Kalina. „Proto musím vždy hodnotit člověka jako celek a nemohu se na něj dívat pouze jako na kus, který v práci něco řeší.“ Hranice vyhoření V současnosti ale kouč vypozoroval trend, že při rostoucích finančních tlacích mají lidé tendenci být více nevěrní a hledat si v záletech kompenzaci. Přitom osobní problémy jsou největší příčinou pro výbuch a nedostatky v práci. Před pracovním kolapsem a dlouhodobým vyhořením přichází řada varovných emocí, které je třeba brát vážně. Varování přicházejí v těchto stadiích: únava, větší únava, ještě větší únava, nezájem, letargie, vztek, agrese, arogance, nemoci, omdlévání, změna tepu, a až poté následuje ztráta smyslu pro práci a později pro život samotný.

Mluví se proto o určité hranici, dokdy se lze ještě uzdravit a vrátit do pracovního procesu. Pokud ale tuto hranici manažer překročí, zůstanou mu často trvalé následky, které ho v jeho současné práci diskreditují. „Je třeba pochopit, jak mozek pracuje. Je sice velmi flexibilní a má své hranice hodně daleko, pokud je ale dlouhodobě ignorujeme, neposloucháme jeho návrhy, či dokonce jdeme proti němu, dojde k výše zmíněným jevům, které jsou pro mozek pouze ochrannými pomůckami,“ vysvětluje Aleš Kalina. „Normální je být nadšený, plný energie a chuti k životu. Když toto nemáme, mozek nám dává doporučení, jak se k tomu dostat. Pokud jeho rady ignorujeme, dochází k postupnému projevování zmíněných ochran. Proč tak mozek činí? Aby ochránil sám sebe před zkratem a kolapsem.“ Duševní hygiena jako prevence Jakmile jedinec dosáhne hranice velké únavy a letargie, začne mu být všechno jedno. To může ještě překonat a maskovat, pak ale přijdou tělesné komplikace a mdloby. Ty se již nedají řešit jinak než hospitalizací. Jedinou prevencí je sledovat vlastní dojmy a hlídat si pocit vnitřní pohody. Naslouchat své hlavě, stanovit si pravidelný odpočinek, věnovat se vztahům doma i s kolegy, komunikovat a nebát se říkat, co si myslím, což bývá i u manažerů podle Kaliny problém, protože jsou z dětství tlačeni ke stálé slušnosti a poslušnosti. „Učím své klienty, aby si sledovali křivku své nálady na stupnici od nuly do deseti, kde deset je nejhezčí prožitek v životě,“ říká Aleš Kalina „Pokud se dostanou pod 7,5, tak by se měli ptát svého mozku, co je potřeba změnit. To je nejlepší prevence.“

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...