Napsal mi jeden můj známý, pražský Slovák, jeden z těch, kteří mi vrací moji lásku ke Slovensku a Slovákům a Slovenkám pokaždé, když už z Roberta Fica nadávajícího novinářům do idiotů a Jána Sloty srovnávajícího Maďary s henleinovci nemůžu. Tentokrát mě upozornil na zpola zapadlé pročeské gesto jednoho ze snesitelných, ba dokonce často i sympatických členů Ficova kabinetu, místopředsedy vlády Dušana Čaploviče.
Dušan Čaplovič je historik. Historik komunistický, v době normalizace vstoupil do KSČ a za komunismu udělal poměrně slušnou kariéru. Ve slovenských poměrech to však zároveň znamená, že má nenacionalistický pohled na dějiny. Je jednoznačným odpůrcem Slovenského štátu a jeho klerofašistického režimu a za světlý bod slovenských moderních dějin pokládá Slovenské národní povstání. I když by to dnes asi nepřiznal, Dušan Čaplovič je také „čechoslovakista“, minimálně v tom směru, že pokládá soužití Čechů a Slováků ve společném státě za jedno z nejlepších období ve slovenské historii.
Když o tom přemýšlím, je vcelku přirozené, že právě od Dušana Čaploviče se Češi dočkali po sedmdesáti letech omluvy. Omluvy za vyhnání Čechů ze Slovenska. Když v roce 1918 připojil T. G. Masaryk Slovensko k Česku, postoupila „maďarizace“ Slovenska tak daleko, že na Slovensku kromě pár lidí nebyla nejen žádná politická elita, ale kromě farářů dokonce ani žádná inteligence.
Středoškolské a vysokoškolské profesory, inženýry, státní úředníky, armádní a policejní důstojníky i divadelní herce šlo spočítat na prstech.
Na pomoc museli přijít a přišli Češi. Po dvaceti letech, kdy pomohli vyrůst první generaci skutečně slovenské národní elity, se jim Slovensko „odvděčilo“.
Po Mnichovu 1938 a poté, co klerofašističtí luďáci prosadili autonomní totalitní Slovensko, se objevilo heslo „Češi peši do Prahy“. Češi, státní zaměstnanci, byli zbavováni práce a ze Slovenska doslova vyháněni. Z devadesáti tisíc jich bylo do okupace v březnu 1939 vyhnáno přes padesát tisíc, další tisíce i během války. „Omlouvám se, že po roce 1939 mnozí čeští intelektuálové museli opustit slovenský štát,“ prohlásil Čaplovič před několika dny v pražském Toskánském paláci. Čechy vyháněli ze Slovenska, jak už jsem uvedl, do okupací Sudet zmrzačeného a uprchlíky z pohraničí zaplaveného Česka hlavně na podzim 1938, a ne až v roce 1939. Ale omluva se přijímá.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
