Těžko hádat, jaký bude mít kniha Lubomíra Smatany – Pražana, slovenského rodáka i zpravodaje ČRo1 v Bratislavě v jedné osobě – dopad za řekou Moravou. Asi nižší, než měl u nás slavný Gottland Mariusze Szczygieła, nicméně pro západní část bývalé federace je to skvělé čtení. Polský vhled do našich reálií a dějin byl mnohem víc „pohledem z jiné planety“, Slovensko známe mnohem lépe než Poláci nás. Ale Smatana v souboru dvaatřiceti příběhových pohlednic ukazuje, na jak podivných předpokladech a předsudcích česko-slovenské porozumění stojí.
Smatana není břitce ironický, spíše rozhlasově vlídný a zábavný, přesto ani jeden z národů nešetří. „Slováci se k vlastní minulosti v dobách vlády cizích císařů, králů a knížat nehlásí,“ píše. „Češi si klidně přivlastní Rudolfa II. nebo Franze Kafku a až do omrzení budou tvrdit, že syrečky z Loštic jsou pravé české tvarůžky, které s Němci nemají nic společného.“ Ostatně „Jánošíci s těžkou hlavou“ by měli patřit mezi povinnou četbu českých politických komentátorů, možná spíše všech levicových voličů.
Znepokojivých podobností mezi Robertem Ficem a Jiřím Paroubkem naznačuje jinak spíše korektní a opatrný Smatana mnohem více, než by nám (a panu předsedovi obzvláště) bylo milé. Skvělé inspirativní čtení! Petr Kamberský Lubomír Smatana: Jánošíci s těžkou hlavou (Mýty a realita Slovenska očima českého reportéra). Nakladatelství 65. pole, 312 stran)
