U divadla jsme praštění všichni, tvrdila Věra Kubánková |
Smetanovi bylo v té době přes 40 a vzdal už pokusy o uplatnění na evropské scéně jako klavírní virtuos. Snažil se, již pátý rok po návratu ze švédského Göteborgu, budovat svou novou uměleckou existenci v české společnosti. Vedle hudby zaujímala v jeho činnosti důležité místo i služba věci národní. Smetana si byl dobře vědom klíčové role opery v národním životě i nedostatku původní české tvorby na tomto poli.
Jako hudební referent Národních listů (1864-1865) skladatel poukazoval na smutný stav opery Prozatímního divadla, což byla od roku 1862 stálá česká profesionální scéna: „Opery nesmějí být musikální produkce, kde jen se zpívá, aby se zpívalo, kde dostačí, aby vše šlo v taktě a nic nevázlo, kde vždy hlavní věcí jest taktovka. Opery musejí se povznésti na drama, při němž zapomínáme na zevnější mašinérii vedení.“ Díky této kritice se premiéra Smetanovy první opery Braniboři v Čechách protahovala téměř tři roky, ale úspěch měla 5. ledna 1866 nadmíru skvělý, v Praze tehdy neslýchaný. Nabuzený tvůrce proto brzy poté dokončil druhý, tentokrát komický kus - Prodanou nevěstu. Tomu žádné byrokratické překážky či naschvály vedení divadla nestály v cestě, takže „Prodanka“ mohla být uvedena na scénu v krátkém časovém odstupu na konci května 1866.
Libreto k nové opeře napsal stejně jako v případě „Braniborů“ Karel Sabina. Text Smetana obdržel v červenci 1863, složil na jeho základě předehru a vrátil jej Sabinovi k přepracování. Novou verzi od něj obdržel někdy v polovině roku 1864, celou partituru pak skladatel dokončil 15. března 1866. Opera se skládala původně pouze ze dvou jednání a 20 hudebních čísel bylo spojeno mluvenou prózou. Název „Prodaná nevěsta“ vymyslel sám Smetana.
Premiéra, kterou dirigoval autor osobně, neměla takový úspěch ani návštěvnost jako Braniboři v Čechách. Chladnější přijetí zřejmě ovlivnil i strach z blížící se války s Pruskem. Samo dílo ale muselo také ještě projít vývojem, než podle dobového tisku „vzrostlo na skvostnou komickou operu plnou bujného ruchu a neodolatelné komiky, jadrný to obraz venkovského života, ale přece na veskrz hudebně ušlechtilý a jemný“.
Koncem roku 1868 podrobil Smetana operu revizi a 29. ledna 1869 se hrála druhá verze. Ze dvou dějství se stala tři a druhou část autor situoval z návsi do hospody. Přikomponoval také další sbory a árii. Nové dva tance se objevily v třetí variantě 1. července téhož roku. Definitivní podoba, kde Smetana provedl konečné přeskupení čísel opery a mluvené slovo nahradil zpívanými recitativy, zazněla poprvé 25. září 1870.
Popularitu si Prodaná nevěsta, navzdory horšímu startu, získala rychle. První rok byla uvedena desetkrát a v roce 1882 se dočkala sté reprízy. Smetana byl tehdy osobně přítomen. Za jeho života se v Praze odehrálo 128 představení a on sám řídil prvních 48. Opera se stala nedílnou součástí repertoáru Prozatímního, respektive Národního divadla, a postupně i ostatních českých a moravských divadel. Poslední nastudování opery svěřila „zlatá kaplička“ v září 2008 poprvé ve své historii ženě, režisérce Magdaleně Švecové.
Její první mimopražské představení se odehrálo v Plzni 30. října 1869 péčí místního Hlaholu. Obecenstvo Smetanův kus přijalo dobře v roce 1870 v Petrohradu i v Záhřebu (1873), ale zahraniční debut opery tehdy příkře odmítla ruská kritika. Když roku 1892 Prodaná nevěsta senzačně uspěla na vídeňské divadelní přehlídce, prorazila konečně i v mezinárodním měřítku. V Americe se pak poprvé představila v roce 1909 v Metropolitní opeře pod taktovkou Gustava Mahlera a s Emou Destinnovou v roli Mařenky.
