Dokázala předvést silné, emancipované či naopak lehkomyslné charaktery coby podváděná manželka televizního reportéra Yvese Montanda v Lelouchově melodramatu Žít a užít (1967), profesorka, která se zamiluje do žáka v Cayatteho Umřít na lásku (1970), citově vyprahlá žena, která se sblíží se starým mládencem v Blancově Staré panně (1971), nebo matka pátrající po příčinách smrti unesené dcery v Cayatteho dramatu Prožít si své peklo (1976). Neváhala též předvést smysl pro komiku v komediích různě úrovně, viz de Brocovy veselohry Něžné kuře (1977), Sukničkář (1978) a Ukradli torzo Jupitera (1979) či Zidiho Jeden hot a druhý čehý (1978). V roce 1975 získala Césara za postavu lékařky, jež bojuje se zákeřnou nemocí v Bertucelliho Nejcennější, co mám.
Narodila se 25. října 1931 v Paříži jako druhé dítě porodní asistentky, otec zemřel v jejích čtyřech letech, podle jiných pramenů rodinu opustil. Za války pobývala se starším bratrem a matkou u známých v Normandii, kde prožila invazi Spojenců. Nejprve se stala zdravotní sestrou dle matčina vzoru. Po dramatických kurzech a tanečních výstupech v kabaretech ve čtyřiadvaceti letech absolvovala herectví na konzervatoři a debutovala na slavných prknech ComédieFrançaise. Úspěch slavila zejména v Cocteauově hře Psací stroj. Záhy dostala Cenu Suzanne Blanchettiové pro nejslibnější talent. Před kamerou poprvé stanula v Hunebelleově snímku Třináct u stolu (1955). V roce 1965 získala hereckou Volpiho pohár na benátském festivalu za Carného adaptaci Simenonova románu Tři pokoje v Manhattanu. Její život ovšem nebyla nepřetržitá idyla. V roce 1982 otevřela se svým tehdejším přítelem a společníkem Bobem Decoutem divadlo Casino de Paris, které za tři roky zkrachovalo a uvrhlo ji do dluhů. V roce 1995 ji režisér Claude Lelouch vrátil na výsluní rolí chamtivé krčmářky Thénardierové v Hugových Bídnících, za niž dostala druhého Césara, třetího potom měla za panovačnou matku v Hanekeho Pianistce (2001). Viděli jsme ji také v titulu Utajený (2006) stejného režiséra. Naposledy se objevila ve filmu Christian (2007) Elisabeth Löchenové.
Jejím mužem byl od počátku roku 1962 italský kolega Renato Salvatori, s nímž se potkala při natáčení Viscontiho díla Rocco a jeho bratři (1960) v úloze milánské prostitutky Nadi, kde hrál jejího brutálního bratra, který ji znásilní. Účinkovali spolu též v Monicelliho Stalo se v Turíně (1963). Ve skutečném životě vychovali dceru Giuliu, herec podlehl v roce 1988 ve čtyřiapadesáti cirhóze jater.
Nebývale intenzivní vztah měla Girardotová k naší zemi, kam často a zjevně ráda přijížděla. Dlužno dodat, že o zprostředkování jejího umění se staral kongeniální dabing jejího hlasu Věrou Galatíkovou. V říjnu 1993 točila v Praze a v Plzni seriál z vězeňského prostředí, o rok později ve zdejších exteriérech cyklus Jeanne. V roce 2000 byla hostem Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, kde dostala cenu za celoživotní dílo. V červnu 2003 uvedla v pražském Švandově divadle Athaydovo monodrama Madame Marguerita a o den později reprízu v rámci královéhradeckého mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. Byla nositelkou Řádu čestné legie. Napsala dvě knihy a nazpívala několik desek.
