„Když jsem studoval na Pchjongjangské univerzitě, navštívil jsem neurologa, aby mi vysvětlil, proč jsem tolik jiný než ostatní,“ řekl Čang televizi CNN. „Ale jakmile jsem začal mluvit o svých pocitech, musel jsem utéct z jeho kanceláře, protože na mě začal křičet.“
Trump připustil vážný konflikt s KLDR. Zároveň ale chválil Kim Čong-una |
Jang ze Severní Koreje utekl do Číny v roce 1996. Tam poté 13 měsíců strádal při hledání cesty do Jižní Koreje - Čína má Severokorejce za ekonomické migranty, nikoli uprchlíky, a pokud je chytí při útěku, většinou je vrací zpět do KLDR.
Následně však Čang učinil téměř neuvěřitelné rozhodnutí. Vrátil se zpět do KLDR a odtud přešel přes nebezpečnou demilitarizovanou zónu do svobodné Jižní Koreje. Čtyřkilometrovou hranici plnou nášlapných min, která dělí svobodu od diktátorského režimu, znal Jang dobře. Budil se vedle ní totiž každé ráno při svém povinném vojenském výcviku, který trval 10 let. Když tam plnil své povinnosti, často prý přemýšlel nad tím, jaký by byl život na jihu, kde by mohl „žít jako skutečná lidská bytost.“
Čekání na svobodu
Když se do Jižní Koreje dostal, trvalo pět měsíců, než mu země dopřála svobodu. Měli problém pochopit, proč riskoval tak nebezpečnou cestu - a Čang se jim styděl říct skutečný důvod. Ani na jihu není situace pro homosexuály zvlášť příznivá, proto se chtěl vyhnout publicitě. Od té doby se však proslavil jako jediný homosexuální uprchlík, který se dostal ze spárů diktátorského režimu KLDR.
  |
Během života v Severní Koreji se Jang prý dokázal smířit s nedostatkem jídla i oblečení - ale beznaděj, kterou pociťoval při představě neutěšitelné samoty, ho přiváděla do temných míst. Nejblíže k jakékoli naději ho přiváděl blízký vztah s nejlepším kamarádem.
Jejich vztah z dětství se přesunul i do dospělosti. Dlouhé dotyky a držení za ruce pro ně nebyly neobvyklé. „Jednou přijel na návštěvu,“ popisuje Čang. „V noci jsem opustil manželskou postel a lehnul si k němu. Strašně nahlas mi bilo srdce a nedokázal jsem přijít na to, proč mi to tak ubližovalo.“ Tenkrát se Čang rozhodl, že musí utéct.
‚Dvojitý mimozemšťan‘
O samotné homosexualitě, která je v KLDR extrémně tabuizovaná, se Čang poprvé dozvěděl z časopisu v roce 1998, nedlouho poté, co se dostal do Jižní Koreje. „Tenkrát jsem poprvé zjistil, co to je homosexualita, a měl jsem velkou radost,“ vypráví. „Bylo mi 37 let a v tu dobu už jsem si myslel, že budu sám celý život, protože nemůžu být s ženou.“
V Soulu pro něj život také nebyl vždy jednoduchý. Vztah s podvodníkem jej připravil o všechny úspory, jeho rodina je stále v KLDR, a jako homosexuální uprchlík má problémy s hledáním komunity, do které se může začlenit. Údajně si tak občas připadá jako „dvojitý cizinec“.
Za život v KLDR by ale svou současnou situaci nevyměnil: prý je mu alespoň dopřána naděje a možnost snít. Jeho současným snem prý je, že život začíná v šedesáti.
„V KLDR je mnoho homosexuálů, kteří žijí nešťastné životy, aniž by vůbec věděli, proč tomu tak je,“ říká Čang. „Je tragédie žít, aniž byste věděli, kdo vlastně jste.“
