Rozhlasové stanice vysílají třikrát denně spot doktora Haba, který má lidi upozornit na to, že psychicky nemocná osoba potřebuje odbornou pomoc. "Zešílel a utíká pryč," volá ve spotu herec a další reaguje: "Tak ho přivaž řetězem."
Právě tak to totiž v mnoha rodinách vypadá. Symptomy duševních chorob považují mnozí Somálci za známky posedlosti zlými duchy, a tak dotyčného nejčastěji spoutají a povolají vymítače. Spot v rozhlase proto pokračuje takto: "Přestaňte s řetězy a odveďte ho do nemocnice doktora Haba. Pomůže, aniž by kohokoli poutal."
ČTĚTE TAKÉ: |
Hyena odhalí duchy
Doktor Hab se ve skutečnosti jmenuje Abdirahman Ali Awale a aprobaci psychiatra nemá. Je povoláním ošetřovatel a prošel tříměsíčním kurzem Světové zdravotnické organizace (WHO), po němž začal pomáhat místním, kteří trpí psychickou poruchou. Tvrdí, že si poradí s poporodní depresí i schizofrenií.
Dobře ví, jak to v Somálsku chodí. Ve schopnosti bylinkářů a šamanů stále věří velká část somálské populace. "Lidé si myslí, že hyena má mimořádnou schopnost přijít na vše a odhalí i duchy, kteří jsou příčinou duševní choroby. V Mogadišu proto uvidíte hyeny ulovené v divočině a zavřené v klecích. Rodiny zaplatí 350 liber (11 000 korun) za to, že nechají příbuzného zavřít na jednu noc s hyenou," popisuje léčbu Hab, jehož citoval zpravodajský server BBC.
"Léčba hyenou" je brutální a nezřídka skončí tragicky. Zuby a drápy hyeny mají moc vyhnat z posedlého zlé duchy, tolik doměnka místních. Ve skutečnosti stála noc s hyenou řadu nemocných život. Nehledě na to, že příbuzné stojí více než průměrná roční mzda.
"Vysvětlujeme, že je to nesmysl, že psychická porucha je nemoc jako každá jiná a musí být léčena odborně," říká Hab. Pro psychiatrii se rozhodl v roce 2005, když viděl, jak mladíci honili po ulici psychicky nemocné ženy, kterým nikdo nepomohl. V Mogadišu založil veřejnou psychiatrickou léčebnu, dnes je jich díky němu po celém Somálsku už šest a léčí se v nich 15 000 lidí. K dispozici jsou však jenom tři psychiatři, a ačkoli Hab sám obor nevystudoval, je hlavním poskytovatelem psychiatrické péče v Somálsku (což potvrdilo i ministerstvo zdravotnictví).
Psychickou chorobou trpí každý třetí Somálec
Před Habem je ale těžko řešitelný problém. WHO odhaduje, že psychickou nemocí trpí nebo trpěl jeden ze tří Somálců, přičemž v celosvětovém měřítku je to jedna osoba z deseti. V těch částí Somálska, kde byly konflikty nejvyhrocenější a stres mimořádný, je procento nemocných ještě vyšší. Posttraumatický syndrom je běžnou záležitostí a situaci komplikuje rozšířená narkomanie.
Ve východní Africe lidé po staletí žvýkají bylinný stimulant kát. Ten u mnohých lidí vyvolává úzkostnou poruchu, v krajním případě i psychózu. "Závislost na kátu léčíme v nemocnici, jenže pacienti pak odejdou a začnou ho užívat znovu. Někdy lidé přicházejí i poosmé," posteskl si Hab.
Další obrovskou komplikací je zoufalý nedostek financí. Habovy zdroje jsou dosti nepatrné, dostává pouze nepravidelné dodávky léků od nevládních organizací. Nemůže příliš doufat ani v pomoc Západu: pomáhají-li západní státy somálskému zdravotnictví, zaměřují se na nakažlivé choroby, neboť výsledky jsou rychlejší a nestojí tolik peněz.
Zaplatil daň na vlastním zdraví
V zemi, kde je informovanost o psychiatrii minimální, představuje problém už pouhé vysvětlení symptomů duševních chorob. Mnohé příznaky jsou přičítány fyzickému onemocnění a některé diagnózy, jako například deprese, jsou neznámým pojmem, a to doslova. Somálština nemá pro slovo "deprese" jednoslovný ekvivalent, používá košatého popisu "pocit, jaký má velbloud, když mu zemře přítel".
Výmluvné svědectví o tom, jak málo se o psychiatrii v Somálsku ví, podává obraz, na který se v místní krajině narazí dosti často: člověk připoutaný řetězy ke stromu. Doktor Hab zemi objíždí autem, lidi osvobozuje a odváží na kliniky. "Přivážou rodiče, sourozence a jiné příbuzné ke stromu a odejdou," vysvětluje zdravotník.
Nesmírně náročná práce si na zdraví doktora Haba vybrala vysokou daň. "Když jsem začínal, byl jsem zdravý. Teď mám cukrovku a potýkám se s dalšími vážnými komplikacemi. Plakal jsem v rozhlase, v televizi i před prezidenty. I teď mám pocit, že pláču," říká Hab.
