SOMELIÉR: Drahé víno nemusí být lepší. Záleží na tom, co vám chutná

Snad nejčastější otázka, kterou dostávám, je ta, které víno je mé nejoblíbenější. S radostí a úsměvem na rtech odpovídám tak neurčitě, jak jen to jde: „Každé dobré.“ Pokud se totiž pohybujeme v určité úrovni kvality, tedy eliminujeme vína, která opravdu nestojí za řeč, jsou vyráběná nesprávně a ve svém důsledku jejich výrobce i prodejce obelhává spotřebitele, pak nejde všeplatně říct, které víno je vlastně chutnější než jiné. Osobně degustuji desítky vín týdně a jednoduše těch oblíbených a krásných vín je nesčetně. A i u nás sommelierů jsou velmi rozdílné názory na to, které že víno je nejlepší. Každý máme totiž jiný vkus.

Vídám obvykle skleslý výraz tazatelů, kteří očekávají, že jim potvrdím, že ten jejich vkus je ten pravý a že právě oni pijí ta chuťově nejlepší vína. Často se lidé chtějí přizpůsobit mé chuti a myslí, že pokud jim potvrdím, že právě jejich oblíbení víno je i to mé, mají radost, že pijí skvělé víno. Já ale své oblíbené víno vlastně ani nemám. Jeden den mám náladu na šampaňské, jiný den si raději dám panáka, jde tedy i o náladu. Lidem totiž uniká podstata – víno má hlavně chutnat a člověk si ho musí užít!

Stejně specifické to je i s párováním jídla s vínem. Sommelier tu není jen od toho, aby uplatňoval své vědomosti a poučoval, které víno se k jakému jídlu hodí, ale měl by být hlavně průvodcem chutí. Umění je v tom, poznat chuť klienta a zkusit najít takové víno, které skvěle padne právě jeho chuti. Může se tedy stát, že víno, které chutná mně, klientovi vůbec nemusí chutnat. Proto je třeba poznat, jaké má člověk chuťové preference, zamyslet se, které víno by tomu mohlo odpovídat a doporučit ho.

Dokonce je i možné, že přijdete na velkou degustační večeři, kde se snoubí víno s jídlem a vám některé chutě vůbec nebudou připadat vhodné. V ten moment je třeba si uvědomit, že sommelier vždy vybírá tak, aby se trefil do obecných chutí. Mezi šedesáti účastníky se ale vždy najde někdo, kdo má chuťové pohárky nastavené úplně jinak než je obecný předpoklad.

Nejvíce absurdní je určitá forma snobismu, kdy se člověk podívá na lahev, u které je i cenovka a automaticky řekne, že je dražší víno lepší. A třeba to může být víno jeho chuti zcela nevyhovující, ale snad má pocit, že by se jinak ztrapnil a raději tvrdí, že víno je skvělé. No, v takové situaci si vždy říkám, zda ty cenovky neprohodit. Myslím, že v takovém případě bych se třeba se skrytou kamerou občas pořádně pobavil.