SOMELIÉR: Pozdní sběr za stokorunu? Sotva

To byl a stále by měl být záměr vína. Je tedy škoda, že v současnosti se pozice vína a obecně obchodování s ním od této myšlenky silně vzdaluje. To, že jsou na aukcích dražena vína za statisíce a miliony a to, že se stále více rozmáhá jejich falšování je jedna věc. Ale zatímco několika milionové podvody jsou trestány odnětím svobody (když se hodně zadaří), u těch menších podvodů, které nikdo ani nezjistí, to necháváme klidně tak.

Ta nejlepší vína velice často přicházejí o svůj status ušlechtilého nápoje, a stávají se pouze hloupou komoditou způsobující nesmyslné zdražení. Tímto umělým navyšováním ceny, kdy se s víny obchoduje a stávají se z nich vína investiční, se vlastně znemožňuje normálním smrtelníků nákup a hlavně ochutnávka těchto skvělých vín. Druhotně to bohužel způsobuje vlastně to nejhorší, co se může stát jakémukoliv produktu. Tedy víno najednou není spojeno s onou ušlechtilostí a původním záměrem vzniku nápoje, ale stává se předmětem, který chytří podvodníci padělají a falšují. Vždyť proč vlastně ne, když to nikdo nezjistí. Nikdo ho pít nebude, určitě ne v momentě prodeje, a pokud se za nějaký rok najde odvážlivec, který lahev otevře, už asi nic nenadělá s tím, že je víno zcela nepitelné a padělané.

Ne, že by tato „praxe“ nebyla běžná i v minulosti, ale v současné době se podvody s vínem prolínají do všech cenových úrovní. Ale kde není žalobce není soudce. Zavíráme oči a slepě doufáme, že se to samo vyřeší. Případně remcáme nad tím, že to ten či onen politik či policie nejsou schopní vyřešit. Ale je třeba si uvědomit, že změnu máme v rukou my, konzumenti.

Často slýchám, jak lidé pochybují o práci sommeliéra, degustátora nebo třeba marketéra. Přece když něčemu nerozumím, musí to být blbost. Jednou se mě slečna, co vystudovala hudbu, zeptala, jak si má ověřit, že mluvím pravdu. Odpověděl jsem jí otázkou – a jak mě vy můžete přesvědčit o tom, že váš hudební rozbor má smysl, když já nemám hudební sluch? Odpověď? Víra. To je jediné, co vám zbude. Musíte věřit těm, kteří se v daném oboru vyznají. Jistě, je třeba kriticky hodnotit jejich vyjádření a myšlení, zkusit se více vzdělat v dané oblasti, ale zkrátka jediné, co vám zbude, je víra v to, že odborník je odborníkem právě proto, že oboru rozumí a umí jeho teze předávat dál.

A to je přesně to, co může každý laik se zálibou ve víně udělat. Nechat si vysvětlit co ve víně a na etiketě sledovat, trochu více si o víně načíst, chodit na degustace. Není to zas až tak těžké. Pak už je matematika jednoduchá. Pokud víte, že se v dané oblasti pěstuje nějaké množství hroznů, těžko uvěříte, že produkce stejného regionu bude několikrát větší. Jeden můj známý, velmi dobrý český vinař, nedávno prohlásil: „V mém vinařství není možné vyrábět vína za stovku, jelikož práce na vinicích, kde pěstuji hrozny je finančně velmi náročná. A já musím udržet kvalitu, na kterou jsem hrdý a kterou zákazník chce.“ Když tedy vidím víno za 100 korun, které hlásá, že jde o pozdní sběr, jednoduše vím, že zde něco nehraje. Nebude určitě z dobrých hroznů.

Není umění koupit nekvalitní hrozny, na které žhne bez kontroly slunce, které vědomě přehnojují a poté mají danou hodnotu cukru v moštu, ale jejich kvalita bude mizerná. Umění je nechat vyzrát hrozen přirozeně, tak, že mu dáváte tu nejlepší péči, aby z něj následně vzniklo dobré víno. A to něco stojí. Takže zkusme nepodporovat podvodníky, zkusme nenechávat vydělávat ty, kteří umí jen okrádat, ale zaměřme se na ty, kteří své řemeslo opravdu umí.