Ejnula Fatulajev, Adnan Hadžizade, Emin Milli, Jevgenij Žovtis a Sergej Magnitskij nejsou všeobecně známá jména. Ovšem utrpení těchto lidí, již postihlo drsné zacházení ze strany svévolného a neprůhledného systému trestní spravedlnosti v bývalém Sovětském svazu, by měl vnější svět znát lépe.
Pronásledování těchto současných disidentů z Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Ruska prozrazuje nepříjemnou pravdu o současném stavu vlády zákonů a demokracie v této oblasti. Byli to mírumilovní aktivisté a odborníci v oblasti práva, novinářství a lidských práv. Jako mnozí jiní nezávisle myslící lidé a reformátoři v bývalých sovětských republikách však na sebe upoutali pozornost represivního státního aparátu, jehož úkolem není chránit zájmy širší společnosti, ale za každou cenu zachovávat politickou a hospodářskou nadřazenost mocných.
Dvacet let po studené válce vládci těchto států s využitím brutálních bezpečnostních služeb, poddajných soudů a přísně kontrolovaných zpravodajských médií znovu systematicky potírají politický disent. I když v několika případech se vedoucí osobnosti téměř nezměnily, již jim nejde o udržování totalitárního systému. Místo toho se jednoduše obohacují, zatímco slibují prosperitu, a dopouštějí se otevřené agrese, zatímco slibují právo a pořádek.
Život bez politických práv Je pozoruhodné, že přibližně 80 procent lidí z bývalého Sovětského svazu (221 milionů obyvatel) stále žije v pevně zakořeněném autoritářském prostředí, kde jsou zbaveni základních politických práv. Tvrdí se tak v Nations in Transit, výroční analýze demokracie v tomto regionu, kterou vydává organizace Freedom House.
Je smutné, že stále více aktivistů a právních zástupců zaplatilo nejvyšší cenu za to, že se dožadovali základních lidských práv a vlády zákona. Patří mezi ně i Magnitskij, 37letý ruský právník, který zemřel ve vyšetřovací vazbě v listopadu 2009 poté, co si několik týdnů stěžoval, že je mu upírána odpovídající lékařská péče. Pracoval pro investiční fond Hermitage Capital, se kterým byl veden nevypočitatelný soudní proces připomínající ten, který zničil ropnou společnost Jukos a odhalil, jak Kreml pohrdá vládou zákona.
Natalija Estimirová, aktivistka v oblasti lidských práv, která bojovala proti zneužívání v Čečně, byla loni v červenci unesena z bytu v Grozném a zavražděna.
Gennadij Pavluk, kyrgyzský novinář a člen opozice, byl loni v prosinci v hlavním městě Kazachstánu Almaty vyhozen z okna v šestém patře. Měl spoutané ruce i nohy.
K mnohým z těchto úmrtí došlo zcela mimo právní systém, buď na ulici, nebo u oběti doma. Ovšem z přístupu úřadů je zřejmá jejich soustavná neschopnost vypátrat a potrestat vrahy. Tato beztrestnost posiluje zjevnou snahu zastrašit stávající nebo potenciální protivníky. Fattulajevové, Pavlukové a Estimirové se objevili jako nové tváře disentu. Nepožadují barevnou revoluci nebo svržení vlády, ale jednoduše se dožadují základních lidských práv a vlády zákona.
Ovšem vzhledem k tomu, že nemají stejné mezinárodní uznání jako velikáni typu Solženicyna, Sacharova, Havla a Walesy, institucionalizovaná represe, která je postihuje, je často ponechána bez povšimnutí. Nutně platí, že čím méně jsou disidenti známi v zahraničí, tím zranitelnější jsou vůči represi doma.
Když Spojené státy a Evropská unie hledají regionální partnery v hospodářských a bezpečnostních záležitostech, novou generaci disidentů často přehlížejí.
Je ovšem v zájmu demokracií dbát na to, aby byl hlas disidentů slyšet. Jak jsme se zcela nedávno poučili v Kyrgyzstánu, je velmi riskantní se spoléhat na režimy, které fungují na základě donucení a svévolného udržování moci. Povzbuzováním a podporou snahy občanů, aby povolali vládu k odpovědnosti, připravujeme půdu pro spolehlivější partnery v dlouhodobé perspektivě.
Povzbuďme je Neutěšená situace Ejnuly Fatulajeva a jiných současných disidentů v bývalém Sovětském svazu si vyžaduje větší pozornost ze strany světových demokracií za účelem povzbuzení rozvoje odpovědnějších vlád a spolehlivějších strategických partnerů v regionu, který je nyní význačný spíš jejich nedostatkem než hojností.
***
Čím méně jsou disidenti známi v zahraničí, tím zranitelnější jsou vůči represi doma.
O autorovi| CHRISTOPHER WALKER, autor je ředitelem studií v nevládní organizaci Freedom House
