Ještě na podzim 1951 pracoval sedlák a bývalý legionář Jiří Nohavička na svém poli v Brníčku u Uničova. Pak ale komunisté spustili Akci K (kulak), Nohavičku poslali za mříže, veškerý majetek mu sebrali a jeho rodina se musela naprosto bez prostředků do čtyřiadvaceti hodin vystěhovat.
Celých bezmála 60 let se zdálo, že trest za několik zničených životů nepadne. V úterý ovšem Okresní soud v Olomouci vynesl průlomový verdikt a vůbec poprvé potrestal komunistického funkcionáře za násilnou kolektivizaci. Na případ upozornil Olomoucký deník.
KolektivizaceAkce K a její oběti |
Někdejší tajemník Místního národního výboru v Brníčku Ladislav Nakládal, který vyhnání Nohavičkovy rodiny stvrdil svým podpisem, do vězení nemusí. Soudkyně Hana Machalová mu totiž vyměřila dvouletý podmíněný trest. "Jde o bezúhonného člověka, kterému je dnes 87 let. Od spáchání trestného činu navíc uplynula velmi dlouhá doba," vysvětluje Machalová.
Sedlákova snacha Jarmila Nohavičková je ráda, že případ její rodiny není zapomenutý. "Je správné ty věci připomínat. Jaký trest padl, je mi ale vlastně úplně jedno. Svůj život dožívám a nevím ani, jestli má ještě nějaký smysl," řekla LN šestaosmdesátiletá žena.
Legionář, kterého nechtěli
Jiří Nohavička prožil pohnutý život. Za první světové války bojoval za Rakousko na východní frontě. Brzy ale přeběhl na druhou stranu a přidal se k československým legiím, se kterými prošel celou jejich anabázi od Zborova až po Vladivostok. Po návratu domů ho republika odměnila statkem na Zakarpatské Rusi. V roce 1938 ovšem přišli Maďaři a Nohavička musel utéci. Usadil se pak na Olomoucku a během druhé světové války se tu zapojil do protinacistického odboje.
Válku přežil a po jejím skončení dostal další příležitost, když mu stát přidělil v Brníčku, které je dnes součástí Uničova, statek se 45 hektary půdy opuštěný Němci. Jeho štěstí ale nemělo dlouhého trvání. Přišel únor 1948 a komunisté si usedlost největšího zemědělce v obci vybrali za sídlo vznikajícího JZD. Podle Nohavičkové se první varování objevilo v létě roku 1951: "Pracoval u nás na brigádě jeden strážmistr. Varoval nás, že se něco chystá. Tchán mu ale nevěřil." Plán na zničení Jiřího Nohavičky byl dopředu pečlivě promyšlený a dobře ilustruje, jak stát sedláky kriminalizoval.
Nohavička měl samozřejmě v plné výši plnit plán zemědělských dodávek, a to i přesto, že ho úřady dopředu připravily o možnost pole řádně obdělávat. "Nejdřív nám odehnali všechny dělníky," vzpomíná jeho snacha. Rodině také sebrali traktor a zabavili nejlepší dojnice. Vzápětí proto následovaly pokuty, ty ale podle Nohavičkové nebylo možné zaplatit: "Zablokovali nám účet ve spořitelně."
Pro Jiřího Nohavičku si přišli esenbáci 3. prosince 1951 a sedlák pak příští půlrok strávil ve vězení. Jeho rodině pak po necelých čtrnácti dnech přišel výměr podepsaný Nakládalem, podle kterého se všichni měli do 24 hodin vystěhovat za hranice okresu. Na místě museli nechat úplně všechno až na nábytek, který dostala Jarmila Nohavičková ke svatbě. Její manžel sehnal auto a s nábytkem a zhroucenou matkou odjel k rodičům své ženy. "Když jsem se dvěma dětmi vycházela 15. prosince v hrozném počasí z domu, neměla jsem ani korunu. Venku na mě ale čekala jedna stará paní a dala mi dva tisíce korun. Zpátky je nechtěla, já jí je ale stejně vrátila," vzpomíná Nohavičková.
Děti a koně
Pro ni samotnou bylo coby pro učitelku snad nejvíce ponižující "loučení" s jejími žáky: "Ředitel mě vyhodil ze třídy a doslova řekl:,Vemte si své saky paky a ať vás tu nevidím.‘ Pořád vidím oči těch dětí, bylo to hrozné." Její muž musel zase nechat v Brníčku koně: "Když odcházel od koní, já myslela, že tam zůstane s nimi."
U rodičů Jarmily Nohavičkové v Náměšti na Hané bylo o něco lépe. Šikana přesto trvala. "Manžel nemohl sehnat slušnou práci. Sedmnáct let dělal na soustruhu na litině. Doslova mu to zničilo plíce. Stejně byl na tom s prací i syn," pokračuje žena. Ona sama měla naopak podle svých slov štěstí na statečné lidi, díky kterým mohla dál učit: "Takovým lidem, jako jsme byli my, se žilo těžko." Po roce 1989 dostala rodina velkou část zabaveného majetku zpět, podle Nohavičkové ale stát nevrátil ani zdaleka všechno.
Sedmaosmdesátiletý Nakládal k soudu nechodil, podle jeho advokáta Davida Bukala mu v tom brání věk a špatné zdraví. Jestli si podá odvolání, není zatím jasné. "Ještě jsem s klientem nemluvil, ale předpokládám, že se odvolá," odhaduje Bukal. Případ tak bude ještě nejspíš řešit Krajský soud v Ostravě.
Bukal tvrdí, že případ je promlčený a navíc se na něj vztahuje amnestie prezidenta Antonína Novotného z roku 1960. Právě kvůli amnestii Machalová případ loni v červenci nejdříve zastavila, nadřízený soud ovšem rozhodl jinak.
