Verdikt vzbudil ve školských kruzích značný rozruch, protože se očekává, že ačkoli se týkal jen jednoho konkrétního případu, bude aplikovatelný na všechny školy. Mluvčí soudu Stephan Groscurth to připustil s tím, že jde o precedentní případ.
Soud své rozhodnutí opřel o posudek odborníka na islám, podle nějž mají modlitby v určené hodiny pro muslimy velký význam a "nelze od hluboce věřícího muslima očekávat, že se bude modlit jen mimo pobyt ve škole". S ohledem na ústavní paragraf zaručující svobodu vyznání pak soud došel k závěru, že ústava tím zaručuje "nejen vnitřní právo věřit či nevěřit, ale i právo svou víru vyjadřovat".
Představitel berlínské školské správy Jens Stiller ale rozsudek nepřijal a oznámil, že město učiní příslušné právní kroky v odvolání k vyšší instanci.
Podle školských odborníků soud svým rozhodnutím narušuje dosavadní náboženskou neutralitu státního školství a umožňuje vytvářet "ostrůvky víry" ve školách. Na svou místnost k modlitbám by totiž měli právo i studenti dalších vyznání a stále více prostoru ve školách by pak zaujímaly modlitebny.
Lze předpokládat, že studenti by poté měli tendenci sdružovat se podle vyznání a státní střední školství by ztratilo svůj neutrální charakter.
Soud již loni v březnu předběžným opatřením nařídil škole, aby žalujícímu studentovi umožnila modlit se každý vyučovací den o jedné přestávce ve vyčleněné místnosti - bývalém kabinetu. Zřídit trvalou modlitebnu však škola odmítá.
