Pouhý den po mnichovské dohodě zabouchali na dveře Škrábkových němečtí ordneři. Západočeská Valeč byla tradičně německá a v obci se zhruba tisícovkou obyvatel žilo kromě Škrábkových jen pár Čechů. „Seděli jsme večer potmě doma, když jsme uslyšeli dupání. Před domem cvakly kramfleky, pak tvrdě zabouchali na dveře. Já desetiletý jsem se schoval za almaru a slyšel, jak úřední němčinou na maminku vyštěkli, že musí připravit výzdobu kvůli vítání německé armády,“ vzpomíná na události ze 30. září 1938 dnes osmdesátiletý Josef Škrábek. Bylo to přitom jen pár týdnů, co se Škrábkovi do Valče vrátili - po jeho narození v roce 1928 se totiž později rodina odstěhovala do Karlových Varů, kde měl otec pošťák větší šanci na kariéru.
Hned druhý den šel spolu s babičkou do lesa, aby natrhali požadované chvojí. Matka mezitím ušila německou vlajku, ale musela ji předělat, protože na ní našila haknkrajc obráceně. Všechna snaha byla ale nakonec marná. „Večer zabouchali ordneři znovu a řekli, že přivítaní je dovoleno jen čistě německým rodinám a výzdoba musí okamžitě pryč. Maminka na to řekla,to se může stát‘ a hráběmi všechno, včetně obrazu Hitlera, strhla. Jeden z nich hned začal, že,způsob provedení rozkazu je provokací‘, ale druhý mu řekl,nech ji přece bejt‘. Pak trojice zdvihla pravici a odešla,“ pokračuje ve vzpomínkách Škrábek.
Dech beroucí kolona aut Když pak wehrmacht několik dní po mnichovské dohodě dorazil do Valče, jeho síla desetiletého chlapce ohromila: „Přijela obrovská kolona vojenských aut. Byly to stovky aut a motocyklů. Všichni sousedé byli naprosto nadšení, bylo to až neuvěřitelné nadšení, a my se klepali, co bude dál. Na nebi také proletělo asi devět hranatých junkersů, které mi v mých dětských očích připadaly jako ohromná letadla. Jejich motorizovaná armáda na mě udělala obrovský dojem, o to víc, že jen pár dní předtím jsem viděl naše vojáky, jak odcházejí s vozejčky taženými koni,“ pokračuje Škrábek a dodává: „Pak nám na dveře zaklepal nějaký ordner a řekl, že máme ubytovat tři vojáky. My pak spali na půdě a oni ve světnici. Maminka se jich ptala, jestli jim nevadí, že její muž je v naší armádě.
Řekli jí na to, že jsou z Hamburku a naše spory je vůbec nezajímají.“
Český učitel z tamní jednotřídky stejně jako Škrábkův otec narukoval po mobilizaci na vojnu, a škola proto přestala fungovat. „Asi po šesti týdnech zaklepal německý četník s tím, že,v domě je dítě školou povinné‘, které se vyhýbá školní docházce, a eskortoval mě do německé školy. Ve třídě mě posadili do první lavice. Dostal jsem učebnici a měl z ní číst. Měl jsem trému a děti se mně smáli, jak ten Čecháček dopadl. Strašlivě jsem koktal,unser Führer Adolf Hitler...‘, protože jsem neuměl mluvit spisovnou němčinou,“ vypráví. Politika podle Škrábkových vzpomínek pronikla i do dětských rozhovorů: „Hanni od sousedů třeba říkala, že Češi chtějí válku, a musí proto všichni umřít. Její strýc je Čech, a musí proto prý taky umřít, protože chce tu válku.“
Brzy poté se rodině ozval mezitím demobilizovaný Škrábkův otec, který si už našel v Praze práci na poště a také bydlení: „Tehdy už ale nešlo odjet jen tak spontánně a na všechno jsme si museli vyžádat povolení. Trvalo to, ale povolení jsme dostali a mohli jsme si vzít s sebou všechno. Přijel pro nás obrovský stěhovací vůz a v obci se tehdy všichni divili, jak je to velké auto. Naložili jsme na něj náš nábytek a odjeli.“
Ve Valči ale zůstala Škrábkových babička a podle jejího vnuka jí nezbyly vůbec žádné peníze. Rodina se za ní snažila jezdit, ale první propustku dostala až po bezmála dvou letech. „V roce 1939 jsme tam nemohli, ale o rok později si babička od místního bauerführera (úředník, který se staral o dodávky zemědělských výrobků, pozn. red.) vymohla potvrzení, že má malé políčko, o které se už nemůže starat. V roce 1940, 1941 a 1942 jsme proto mohli do Valče o prázdninách s maminkou přijet. V roce 1943 to nešlo a v roce 1944 jsem dostal povolení jen já sám,“ vysvětluje Škrábek.
Ze zhruba tisícovky valečských Němců jich za války zahynulo 57. Takřka všichni ostatní byli po porážce Hitlera odsunuti a dnes v obci žije 407 obyvatel.
A Josef Škrábek? Po válce se do Valče vrátil a v roce 1958 ho komunistický režim poslal na sedm let za mříže. Po roce 1989 napsal o česko-německých vztazích knihu Včerejší strach a před několika dny dostal od Kruhu přátel česko-německého porozumění cenu Zlaté srdce pro Evropu.
