Klasická a dnes již zlidovělá slova provozovatele plovárny pana Antonína Důry o způsobu léta, který se zdá být nešťastným, jako by v této sezoně ztrácela onu v sobě obsaženou posmutnělou laskavost a nabývala na významu podstatně hrozivějším. Ještě za sebou nemáme ani polovinu letošních prázdnin a celá řada hudebních koncentrací zvaných festivaly je teprve přede dveřmi.
Ovšem to, co mnozí zažili minulý víkend na různých místech (a nejen na festivalech) v čele s trenčínskou (ne)Pohodou, rozhodně není nic, co by stálo za opakování. Přesto právě tragicky ukončená akce na trenčínském letišti, k jejíž dramaturgii mnozí domácí hudební fanoušci vzhlížejí jako k následováníhodnému příkladu pro všechny domácí pořadatele, svou katastrofou nečekaně a mimoděk popíchla své různé kolegy, aby - mnohdy i neplánovaně - odkryli karty.
V prvé řadě je velmi potěšující, jak se Michala Kaščáka a jeho kolegů snad bez výjimky všichni ostatní zastali v momentě, kdy se objevily první reakce chytráků, snažících se vinu za celé neštěstí přenést na pořadatele. Věty typu „Nemám nic proti organizátorům, ale někdo by za to potrestaný být měl...“, objevující se na internetu, působí přinejmenším děsivě. Ze všech informací jasně vyplývá, že se organizátoři naopak zachovali vysoce profesionálně a celou situaci zvládli s vysokým nasazením, jak nejlíp to šlo. To, co následovalo poté, už tak potěšující není. Vedle festivalu v Trutnově, který zraněným z Pohody nabídl „odškodnění“ v podobě pobytu zdarma v místním penzionu a v případě zájmu i volný vstup, a několika dalších pořadatelů, kteří prostě projevili nezištnou lidskou soustrast, se objevil i případ Sázavafestu, jehož reakce a tiskové zprávy provázejí protesty ze všech stran (vedle několika novinářů svůj protest zformulovalo třeba i Radio Wave). Na Facebooku vznikla dokonce skupina odsuzující promo Sázavafestu, která neváhala své znechucení vystihnout slovem hyenismus. V debatách je pak možné najít i výstižný termín nekromarketing. Je příjemné, že i v dnešní pasivní době není všem všechno jedno.
O autorovi| Antonín Kocábek, redaktor LN
