Režisér Zack Snyder se hledá. Raný vrchol zaznamenal v podobě Úsvitu mrtvých, šťavnaté předělávky slavného zombie hororu George A. Romera. Pak natočil dvojici komiksových adaptací - rádobyantickou „vybíjenou“ 300, takto vlhký sen uhrovitých pubescentů, a Strážce - Watchmen, nechtěně legrační právě tím, jak se brali vážně. Ve svém nejnovějším projektu se zase našel, byť možná jen jednorázově.
I Legenda o sovích strážcích je převodem (a zásadním zhuštěním) již dříve existující předlohy - prvních tří dílů stejnojmenné série knih pro děti spisovatelky Kathryn Laskyové. Jejím hlavním hrdinou je soví chlapec Soren, který dychtivě hltá otcova vyprávění o strážcích Ga’Hoolu, okřídlených bojovnících střežících bájný strom, na němž v harmonii žijí rozličné druhy ptáků. Jeho bratr nad těmito příběhy jen ohrnuje zobák. Když sotva opeření sourozenci vypadnou z rodičovského hnízda, stanou se oběťmi únosu a ocitnou se ve skalní říši totalitně řízené rasou sov, jež si říkají „čistí“. Sorenovi se podaří uprchnout a zamíří pro pomoc za strážci, jejichž existence není jistá.
Legenda o sovích strážcích se veze na vlně popularity 3D digitální animace. Co se třetího rozměru týče, Snyder se nové hračky nemůže nabažit a poněkud ji nadužívá: jistě, akce musí být a přece jenom jde o film o sovách, ale až příliš velká část snímku spočívá v efektních poletech, honičkách a soubojích v ovzduší, které časem začnou působit stereotypně.
Co do počítačové animace je Snyderův film na špičce současných technických možností. Ale i tady by méně bylo více. Ano, vizuály vypadají nádherně, ale všechna ta perfektně prokreslená peříčka a dokonale vyrenderovaná prostředí jsou možná vyobrazena až příliš dokonale a divák v tom čisťoučkém a vymydleném světě zatouží po troše špíny. To je nicméně obecný problém většiny dnešních digitálně animovaných snímků.
Dobro a zlo ve více rozměrech Coby pohádka je Legenda o sovích strážcích pochopitelně vystavěná na souboji dobra se zlem. Ústřední dualita se tu důsledně zmnožuje: když zlo, tak musí sídlit v říši mrtvého kamene, kde vládnou diktátorské praktiky, dobro se zase spojuje se stromem kypícím životem a veřejnou diskusí. Film tu dokonce jde daleko za rámec nutných schémat a způsobem vstřícným k dětským divákům navozuje témata jako multikulturalismus a vstřícnost k jinakosti. Nečekaně „dospělý“ je také motiv spočívající v tom, že hrdinové ve skutečnosti často vypadají daleko skromněji, než jak si je představujeme, a že by bylo lepší, kdyby v životě vlastně nebyli potřeba.
Spoustu věcí ve filmu jsme viděli jinde: skalní svět vypadá jako Mordor z Pána prstenů, Ga’Hoole připomene strom z Avatara. Otravné jsou postavy vložené do děje jen pro komický efekt. Moc smyslu pak nedává to, že se většina filmu odehrává ve dne, kdy skutečné sovy spí. A Snyder bohužel až příliš často zanáší plátno otřesně kýčovitou kombinací zpomalených záběrů a vypjatým pěním „australské Enyi“ Lisy Gerrardové. To jsou však jen marginálie, nad kterými převládají tak akorát srozumitelně podané ústřední myšlenky a potěšitelně temné ladění celého příběhu. (Například skalní říše je opravdu děsivý pracovní lágr.) Snyderovi se podařilo vytvořit poutavou a cílovému publiku na míru ušitou podívanou, která si pokračování, naznačené v závěru, určitě zaslouží.
***
Legenda o sovích strážcích USA/Austrálie 2010 Režie: Zack Snyder
